Zpravodaj - page 28

26
SOKOLOVSKO
ho následovala i jeho žena Francizska, také bez
ničeho a jen s kabelkou. Vše museli ponechat
doma. Z Chodova pak odjeli do tábora v Písku.
Počátkem října, už po uzavření Mnichov-
ské dohody, se od českých četníků dozvěděli,
že brzy budou přepraveni zvláštním vlakem
k jazykové hranici, kde se prý bude konat ple-
biscit o připojení k Německu. Ve skutečnosti
však vlak mířil do Chebu, který byl již v té době
obsazen německou armádou. Bylo jasné, že je
československé úřady hodlají vrátit zpět. A to
nebylo dobré. Ve Stříbře, které mělo být rovněž
obsazeno, se jim naštěstí podařilo s několika
dalšími z vlaku vyskočit. Nevěděli však, že okolí
nádraží stále ještě hlídají českoslovenští vojáci s bajonety. Ti však nezakročili a nechali je utéct.
Ve vlaku ovšem zůstal otec s matkou, bratr se svou ženou, tchán s rodinou a přátelé, protože se báli
vyskočit. Dojeli tak až do Chebu, kde byli rozděleni – muži nalevo, ženy napravo. Všichni členové RW
byli okamžitě zatčeni a uvězněni. Bratr strávil dva roky v koncentračním táboře v Dachau a otec byl 6
měsíců vězněn ve Zwickau. Tchán byl rovněž uvězněn.
Ve Stříbře chtěli Otto s manželkou o pomoc požádat na okresním hejtmanství, ale to se právě vy-
klízelo. Německá armáda byla tehdy jen dva kilometry od města a k jejímu obsazení mělo dojít v nej-
bližších hodinách. Museli rychle město opustit. Nejprve odjeli do Plzně a pak do Nového Strašecí. Tam
jim pomohl dobrý český přítel, kterého Otto znal z dřívější doby. S jeho pomocí se dostali až do Prahy.
Nebylo to však jednoduché. Město bylo již uzavřené a všude byly kontroly. Jako uprchlíci by neměli
vůbec šanci, ale právě jejich český přítel jim domluvil pomoc. Jeho sousedka následujícího rána jela
prodávat na trh. V autobuse, když přišla policejní kontrola a chtěla vidět doklady, řekla, že jsou oba
jejími dětmi. Díky tomu nemuseli předložit legitimace a dostali se tak do Prahy.
V centrále německé sociální demokracie po zaregistrování získali jako antifašisté status uprchlíků. Téměř
další tři měsíce strávili v táboře ve Vidovicích. Až 10. prosince obdrželi lístek, na kterém bylo napsáno:
„Jste
zařazeni do transportu do Švédska, vlak odjíždí 19. prosince zWilsonova nádraží v Praze.“
Seidl se tak svou ženou
se přes Polsko, Baltské moře a Rigu na Štědrý den roku 1938 dostali do Stockholmu, kde byli velmi přátelsky
přijati. Následujícího dne byli odvezeni do uprch-
lického tábora u města Eskilstuna. Ubytováni byli
ve dvoupatrovém domě. Peníze zpočátku dostáva-
li z fondu pro uprchlíky z Anglie. Bylo to zhruba 150
švédských korun měsíčně, ze kterých se, byť velmi
skromně, dalo vyžít. Časem získali i byt. V srpnu
roku 1939 se jim narodil syn Sven.
Později se Ottovi podařilo získat práci v obcho-
dě s hudebními nástroji a za čtyřhodinovou práci
dostával i malý plat. Jednou, během roku 1942,
za ním přišli nějací lidé s tím, že shánějí flétnistu
do jednoho z místních orchestrů a že slyšeli, že
hraje na flétnu. Poslechli si ho tedy a on se tak stal
druhým flétnistou. Asi o týden později ho navštívil
22 letý O. Seidl před domem strýce Oskara Wahrlicha
v Lubech, rok 1935.
O. Seidl (druhý zprava) s manželkou po boku a dvěma
přáteli v Praze na Václavském náměstí, říjen 1938.
1...,18,19,20,21,22,23,24,25,26,27 29,30,31,32,33,34,35,36,37,38,...44
Powered by FlippingBook