Zpravodaj - page 20

18
SOKOLOVSKO
doslova v běhu bouralo stany, skládalo celty, polní lůžka, kůly, provazy, hřeby do země a vše bylo nakládáno
na korby vozidel, nakonec centrála sloužící k výrobě proudu pro radiostanici. Na vojně není zvykemchválit, ale
měl jsempři této činnosti mužstva pocit, že všichni pracují s nejvyšším nasazením, byť nechyběl humor poně-
kud hrubšího zrna. Během chvíle bylo vše naloženo. Do tiché letní noci zazněl můj pronikavý povel, ukládající
nástup vojáků se zbraněmi. Velitelé družstev si ověřili, že každý jeho voják má osobní zbraň (naštěstí ji nikdo
nikde nezapomněl) a mohl zaznět povel další – nasedat, motory natočit, odjezd!
Každý, kdo vojančil na Doupově, mi dá za pravdu, že v tomto vojenském výcvikovém prostoru je obtížné
dostat se odněkud někam za bílého dne, natož v lité tmě při tlumených světlech vozidel. Na vojenskýchma-
pách tohoto prostoru je sice zakreslena řada polních cest, ale ve skutečnosti jsou provozem vojenské tech-
niky často tak poškozeny, že po nich kolová vozidla neprojedou. A zase naopak, v terénu téměř nepřetržitě
vznikají nové „cesty“, a to tak, že po určité trase přejede kolona vozidel a vytvoří tak pseudocestu, která však
není zakreslena v mapě. Pro každého řidiče naší jednotky to byla pomyslná motoristická maturita. Museli
jsme se vyhýbat balvanům, jamám, bažinám, zrádným brodům, úsekům s hluboko zaříznutými kolejemi,
zátarasům z kmenů a ocelových tzv. ježků, hlubším zákopům, příliš svažitým terénům, atd., atp. Ač jsem
se sebevíce snažil, stalo se, že jízdu mého gázu znemožnila překážka (drátěné zátarasy) a kolona našich
vozidel musela couvat, abychom se zátarasům vyhnuli. Sebekriticky přiznávám, že byly chvíle, kdy jsem si
do mapy přichycené na překližkovou desku nemohl zakreslit projetý úsek, neboť pro nedostatek jedno-
značných geometrických bodů jsem nebyl schopen určit na mapě, kde se právě nacházíme. V tyto chvíle se
mi svíral žaludek úzkostí pomyšlením, že pokud se ztratíme na mapě, pak cílový bod nelze v terénu nalézt.
A tak se kolona vozidel prodírala cestou necestou, za monotónního hučení motorů.
Plně zaujat situací viděnou, byť chabě, z oken vozidla a konfrontovanou s vojenskou mapou jsem ne-
mohl nezaznamenat, že náš gáz se nápadně naklání a otáčky jeho motoru nepřirozeně klesly. Otočil jsem
se nechápavě k řidiči. Nikomu takový pohled nepřeji. Řidič únavou usnul s hlavou na volantu podloženou
Slavnostní pochod topogeodetické čety na nástupišti pluku u příležitosti Slovenského národního povstání, 29.
8. 1973. V čele jednotky čet. abs. F. Horník.
1...,10,11,12,13,14,15,16,17,18,19 21,22,23,24,25,26,27,28,29,30,...44
Powered by FlippingBook