Zpravodaj - page 18

16
SOKOLOVSKO
v době pokračující „studené války“,
bylo pro nepřítele nejlákavějším
soustem zasáhnout při eventu-
álním vojenském konfliktu právě
dosud neopuštěná kasárna, a tím
bez boje vyřadit z akceschopnosti
jak lidskou sílu, tak techniku. Snad
neprozradím vojenské tajemství,
když sdělím, že vojska po opuštění
kasáren se podle jednotek přesu-
nula do tzv. záložních prostorů roz-
místění. Zde si velitelé jednotlivých
stupňů provedli inventuru vojáků
a techniky a boj s fiktivním nepříte-
lem (posuzovaným ministerskými
důstojníky) mohl započít i v terénu. Hlavní součástí těchto manévrů byly střelby na cíl ve vojenském výcvi-
kovém prostoru Doupov- Hradiště. Rád s určitou hrdostí konstatuji, že naši kanonýři obvykle na třetí ránu
trefili cíl. Tím byl např. opuštěný dům, vrak tanku či vrak jiné vojenské techniky.
Po dobu pěti dnů a zčásti i nocí jsme se několikrát za den přesouvali a zaujímali nové palposty, aby po za-
sažení cíle se vše odehrávalo zase v jiných lokalitách a jiných podmínkách. Průzkumníci vždy neprodleně
hledali místo pozorovatelen, z nichž bylo vidět na cíl střelby a moji topogeodeti vyčítali z přísně tajných
vojenských map požadované souřadnice a jejich nadmořské výšky a na základě těchto údajů počítali prvky
střelby. Spalo se, kde se dalo. Pod plachtou automobilu, ale také na zemi (naštěstí byly teplé letní noci), jen
výjimečně bylo možné postavit stany. Vzpomínám, že jednou přišel v noci takový liják, že nebylo možné
zůstat na holé zemi, a tak se nás snad deset vojáků nacpalo do kabiny nákladního automobilu. Na mě zbylo
místo na její podlaze u řadicí páky. Světe div se, hned jsem usnul jak nemluvně.
Oběma četám, topogeodetům a průzkumníkům, velel voják z povolání, major Čxxx. Velitel jednotky po-
žíval u vojáků přirozenou autoritu, dokonale ovládal poslání obou čet, s podřízenými vždy jednal uvážlivě
se smyslem pro spravedlnost, byl rozhodný, my vojáci jsme u něho cenili i to, že rozkazy „shora“ se vždy
snažil „přetavit“ do smysluplné podoby.
Pátého dne prověrek s nastupujícím soumrakem převzal radista jednotky zprávu, že bojové operace
pluku končí a následujícího dne v šest hodin ráno se veškerá vojska shromáždí na určenémmístě, kde je po-
zdraví zástupce generality Československé lidové armády a bude provedeno vyhodnocení prověrky. Naši
vojáci obdrželi rozkaz postavit stany a po večeři je nikdo nemusel přemlouvat k zalehnutí na polní lehátka.
Vše během chvíle ztichlo do nastupující noci uprostřed panenské přírody.
A nyní se začíná odvíjet příběh, který by se mohl rovněž nazývat „ i důstojník je také jenom člověk.“ Když
jsme se všichni tři, velitel jednotky a oba velitelé čet, sešli ve velitelském stanu, v němž byla pro nás připra-
vena polní lůžka, velitel jednotky, major Čxxx, mi povídá:
„Soudruhu četaři, pojedete se mnou do nedalekého
statku, četař Mxxx zůstane u jednotky a bude nás zastupovat. Ať se řidič gázu připraví k odjezdu.“
Uvědomit
řidiče nebylo složité, spal zachumlán ve spacáku přímo v gázu. Na podobná překvapení byl nepochybně
zvyklý, neboť velitel, major Čxxx, kterého v poslední době vozil, nebyl, jak už to na vojně bývá, pánem svého
času. Na počínání majora Čxxx bylo patrné, že nechce ztratit ani chvíli času, tvářil se spokojeně. Pomyslel
jsem si v duchu, je jistě rád, že prověrky má za sebou a že jeho jednotka při nich zřejmě obstála. Opakovaně
zdůrazňuji, že několik měsíců před prověrkami se mezi vojáky z povolání mluvilo s neskrývanou vážností
o tom, „ … jen aby to dobře dopadlo.“
Čestná stráž u pomníčku sovětských vojáků u kostela v Sokolově,
velitelem skupiny čet. abs. F. Horník.
1...,8,9,10,11,12,13,14,15,16,17 19,20,21,22,23,24,25,26,27,28,...44
Powered by FlippingBook