Zpravodaj - page 17

15
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
Zhrzená důstojnická čest
Dne 25. září 1972 jsem narukoval, coby tak zvaný absol-
vent, na základní vojenskou službu k dělostřeleckému pluku
do Sokolova - VÚ 3274. Tedy k prvosledovému útvaru, který by
v případě války byl nasazen do první linie. Vojenští stratégové
od těchto útvarů očekávali, že způsobí nepříteli citelné ztráty,
byť životnost prvosledových útvarů se předpokládala pouze
v desítkách minut. I nevoják vytuší, že právě u těchto prvosle-
dových útvarů byl vyžadován vysoký stupeň bojové pohoto-
vosti a připravenosti – tedy dokonalé zvládnutí všech součástí
vedení boje. Že vojna není kojná, mohu doložit například
skutečností, že četa topogeodetů, které jsem velel, prováděla
výcvik ve vojenském výcvikovém prostoru Doupov – Hradiště
v období ledna a února roku 1973 po dobu 30 dnů. Prostřed-
kem k ověření stupně bojové připravenosti byly tak zvané
ministerské prověrky, na které se pluk celoročně připravoval
a s blížícím se termínem jejich zahájení se šturmovalo nejen
s výcvikem, ale dolaďovaly se i další okolnosti. Uveďme ales-
poň namátkový příklad tohoto dolaďování: uvedení do pro-
vozuschopnosti celoročně zakonzervované bojové techni-
ky, v dílnách se téměř dnem i nocí pracovalo na její údržbě
a bezmála veškerá byla nově nastříkána zelenou barvou, byly
prováděny inventury bojových i týlových prostředků, všude
se uklízelo, natíralo, na nástupišti pluku bylo nově vyznačeno bílou barvou vymezení jednotlivých jednotek,
chodníky do štábu pluku byly opatřeny novýmpovrchem, zděné budovy byly nově nabíleny, nástěnky s často
vybledlým obsahem zářily novotou, my vojáci jsme fasovali čisté maskáče, dolaďoval se slavnostní pochod,
atd., atd. S nadsázkou by se dalo říci, že i trávníky v kasárnách byly stříkány na zeleno.
Ale vraťme se do sokolovských kasáren v období letních měsíců roku 1973. Znovu se potvrdilo, že v Če-
chách se neutají ani to, co by se utajit mělo. Různými cestami se mezi jednotky šířily informace o termínu
zahájení prověrek. Jak se záhy ukázalo, vycházely z důvěryhodného zdroje. V hloubi jedné letní noci byl
na pluku vyhlášen poplach. Na jednotkách jej vyhlašovali dozorčí ohlušujícím pískáním na píšťalku a opa-
kovaným vyvoláváním magického slova POPLACH. Pro ty z čtenářů, kteří vojenský poplach nezažili, bych
jej přirovnal např. k tomu, jak by se instinktivně chovali lidé v nedej Bože hořícím domě. Vojáci bleskově
vklouznou do maskáčů a vojenských bot (tzv. kanad), ze skříněk vytáhnou plnou polní a plynovou masku
a tyto nezbytné součásti výstroje si v ostrém klusu navlékají na tělo a už už aby vyfasovali osobní zbraň
(samopal) s náboji, neboť čas je neúprosný. Voják má totiž na opuštění ubytovacího prostoru a na nased-
nutí do dopravního prostředku, podle časových limitů do nekonečna nám opakovaných, pouze pár minut.
Přísné časové limity platily i pro výjezd bojové i týlové techniky z areálu kasáren. Pro tento účel bylo otevře-
no i několik dalších bran, kudy tahače s houfnicemi a kanony, raketomety, obrněné transportéry a týlová
vozidla (např. polní kuchyně, proviantní a lékařská vozidla) opouštěla prostor kasáren. Na všech důležitých
místech kasáren stáli důstojníci ministerské prověrky, kteří hodnotili probíhající činnost a časy jednotlivých
úkonů si zapisovali. Troufnu si tvrdit, že téměř každý „býgoš“, jak se dělostřelcům ve vojenském nářečí
říkalo, uznával potřebu co nejrychlejšího výjezdu techniky z kasáren, neboť v době mého vojančení, tedy
Čet. abs. František Horník ve vycházkové
uniformě u příležitosti oslavy 1. máje 1973.
1...,7,8,9,10,11,12,13,14,15,16 18,19,20,21,22,23,24,25,26,27,...44
Powered by FlippingBook