Zpravodaj - page 11

9
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
Přestože Kašpar Šlik ovládal značnou část Chebska a Loketska, příliš se zde nezdržoval, neboť byl zane-
prázdněn službou u dvora a diplomacií. Majetky v severozápadních Čechách tak spravovali jeho příbuzní,
zejména bratr Mates, který je hájil proti útokům již zmiňovaného Viléma z Ilburka. Velká rána stihla Šli-
ka v září 1448, kdy jeho manželka Anežka zemřela při porodu. Na počátku léta 1449 byl Šlik stižen mrtvicí,
kterou popsal ve svém listu Oldřichovi z Rožmberka Prokop z Rabštejna. Rabštejn píše o Kašparovi, že „šlak
jej porazil, ruka a noha pól jeho mrtva a jedna strana levé téměř všechna“. Vyčerpaný a dvorskými intrikami
stíhaný kancléř Kašpar Šlik zemřel ve Vídni 15. července 1449. Zde byl i po boku své manželky pohřben
v kostele vídeňských karmelitánů. České majetky (zejména na Loketsku a na Chebsku) zdědil jejich dosa-
vadní správce a Kašparův bratr Mates, od něhož pocházejí příslušníci českých větví Šliků, kteří žijí dodnes.
Kašparovi potomci po jeho smrti drželi rodinné statky mimo České země (především uherský hrad Holíč,
rakouský Kreuzenstein a měšťanský dům ve Vídni).
Kašpar Šlik se do obecného povědomí zapsal nejen jako kancléř a diplomat působící ve službách nej-
mocnějšíchmužů své doby, ale především jako falsifikátor listin. Nejnovější bádání sice jeho falsifikátorskou
činnost nevyvrací, ale mírně ji přehodnocuje. Zatímco dříve se soudilo, že Šlik si prostřednictvím falešných
listin dopomohl k majetkům a titulům, v nedávné době bylo prokázáno, že daleko větší množství z pod-
vržených listin se týká spíše Šlikova postavení nežli majetků. Majetky skutečně obdržel za své služby, ale
většinou si ne zcela poctivě dopomohl k jejich dědičné držbě. Navzdory této jeho stinné stránce se jednalo
o jednu z nejvýznamnějších a nejvýraznějších osobností své doby ve střední Evropě.
Jan Boukal
Poslední demokratické parlamentní volby v ČSR před nástupem
nacistické a komunistické totality a jejich odraz v sokolovském
regionu
V letošním roce (2017) se budou v naší vlasti opět konat svobodné parlamentní volby. Je právem
každého občana podílet se prostřednictvím voleb na vedení svého státu, proto doufejme, že jej vyu-
žije co nejvíce lidí a demokracie se v naší zemi bude dále rozvíjet. Jsou však v historii momenty, kdy
demokratické volby paradoxně mohou přispět k zániku demokracie v tom daném státě, pokud v nich
uspěje strana, která může a chce samotnou demokracii ohrozit. V tom se skrývá jedno ze zásadních
nebezpečí tohoto systému.
Na příkladu dvou velmi důležitých voleb z naší moderní historie bychom si proto mohli ukázat, jak křeh-
ká demokracie může být a jak snadno se i skrze ní může kupředu dostat strana či systém, v jehož jádru se
skrývá naprostý opak toho, co činí demokracii demokracií. Tedy svoboda jednotlivce a svoboda názoru.
1) Volby roku 1935
Parlamentní volby 19. května roku 1935 (zároveň v jeden den do obou komor parlamentu, tedy do po-
slanecké sněmovny a senátu) byly posledními svobodnými parlamentními volbami v Československu před
druhou světovou válkou a před jeho zánikem.
Po celou dobu existence 1. republiky byl základem volebního systému princip poměrného zastoupení,
tedy princip založený na poměru počtu poslanců jednotlivých stran k počtu odevzdaných hlasů pro tyto
strany. Tento princip je výhodný zejména pro menší politické strany, který by při fungování většinového
1...,2,3,4,5,6,7,8,9,10 12,13,14,15,16,17,18,19,20,21,...44
Powered by FlippingBook