41
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
a způsobovala wehrmachtu, a tedy i Hammerově 75. pěší divizi těžké ztráty. Německé hlavní velitel-
ství proto rozhodlo přesunout části obrněných sil Skupiny armády Střed na jih ke Kyjevu s cílem zničit
sovětské vojsko a využít Ukrajinu pro potřeby německého válečného průmyslu i zemědělství.
Hlavní útok začal 23. srpna 1941. 75. pěší divize se účastnila bojových operací na řece Teteriv vý-
chodně od Žitomiru. Přestože měla Rudá armáda početní převahu, wehrmacht bleskovým útokem
brzy dostal obránce do obklíčení.
Během září se vzdalo více než 600 tisíc sovětských vojáků, 400 tanků a skoro 30 tisíc děl a minometů.
Drtivá sovětská porážka otevřela německým silám cestu k dobytí dalších strategických oblastí v Donba-
su a postupu na Kavkaz. 75. divize byla následně přeložena k Bělgorodu a Ernst Hammer jako její velitel
za úspěšné obkličovací akce v prostoru Ukrajiny vyznamenán Rytířským křížem Železné kříže.
V průběhu léta 1942 Hammer s jednotkou postupoval směrem k Voroněži, nicméně kvůli zhoršené-
mu zdravotnímu stavu (dvakrát těžce onemocněl úplavicí) byl prohlášen za neschopného frontového
velení, zbaven své funkce a odeslán k výcvikovým jednotkám do Holandska. Zde byl poté jmenován
velitelem 190. divize složené z rezervních, výcvikových a školních praporů.
Poté, co se Spojenci vylodili a Normandii a otevřeli druhou frontu, se divize stále nacházela v rámci
výcviku v Nizozemí – u města Arnhem. Právě u Arnhemu a Nijmegenu seskočilo v září 1944 v rámci
operace Market Garden několik tisíc spojeneckých výsadkářů. 190. divize proto byla uvedena do bo-
jové pohotovosti, začleněna do II. tankového sboru SS a nasazena do bojů proti Britům a Polákům,
kteří se snažili obsadit železniční most v Arnhemu, avšak neúspěšně. Bojů u Arhnemu se tak nezú-
častnily pouze dvě slavné divize SS Hohenstaufen a Frundsberg, ale také jednotka sokolovského ro-
dáka Ernsta Hammera.
V listopadu 1944 byla 190. divize reorganizována na pěší, na jaře 1945 pak nasazena do bojů proti
britským vojákům u Reichswaldu. Začátkem dubna 1945 se v Porúří celá divize vzdala.
Ernst Hammer byl z amerického zajetí propuštěn v roce 1947. Vrátil se do Vídně, kde 5. prosince
1957 zemřel. Byl pohřben na vídeňském hřbitově Hietzinger v bloku 69. Osobně jsem se v roce 2014
vydal po místech Ernsta Hammer do Vídně, nicméně mi bylo sděleno, že jeho hrob nebyl placen,
a proto byl náhrobek ze hřbitova před asi deseti lety odstraněn. O jeho dvou synech také nic nevíme
a nejspíše jsou již po smrti.
Poděkování: za poskytnutí dokumentů o Ernstu Hammerovi z archivu NARA Washington
tímto děkuji Vladimíru Bružeňákovi.
Jiří Klůc
Ernst Hammer se do svého rodnéhoměsta vrátil v roce 1943, jak připomíná jeho vzkaz v kronice města.
