7
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
Elpognárové z Dolního Šenfeldu
Zapomenutý šlechtický rod z Loketska
Rod Elpognárů (německy Elbognerů), píšících se dle Dolního Šenfeldu (Krásna), nepatří v českých dě-
jinách mezi příliš známé šlechtické rody. Jak napovídá pojmenování rodu, svůj původ měli Elpognárové
s největší pravděpodobností v Lokti. Erb Elpognárů byl čtvrcený: v prvním a čtvrtém poli se nacházela
v modrém (v jiné verzi ve žlutém) poli v lokti ohnutá obrněná ruka, ve druhém a třetím poli byl v červeném
(popř. modrém) poli stříbrný hrozen. Klenotem nad přilbou byla opět v lokti ohnutá ruka ze štítu, která
byla navíc po obou stranách opatřena trojicí pírek. V jiné verzi erbu ozbrojená ruka svírala mezi dvěma
zlatými modré pštrosí pero. Počátky rodu jsou značně mlhavé. Amatérský historik Friedrich Bernau pova-
žoval za nejstaršího předka Elpognárů na základě erbovního znamení jistého Merklina z Elbogenu (Lokte),
doloženého již roku 1288. Merklin po sobě zanechal syna Jindřicha, jehož příbuzným byl jakýsi Mikuláš
(† 1321). V erbu těchto měšťanských „Elbogenů“ se nacházela pouze v lokti ohnutá ruka. Jejich spojitost
s pozdějšími Elpognáry se sice nedá vyloučit, ale současně ji nelze ani přímo doložit.
První spolehlivé zprávy o námi sledovaném rodu tak pochází až z konce středověku, kdy se v prame-
nech objevuje jméno Václava Elpognára (doložen 1495-1522), jenž byl služebníkem fojtů z Plavna, purkra-
bím na hradě Andělská Hora a zástavním držitelem hradu v Kraslicích, dle kterého se dokonce psal, jak
dokazuje mimo jiné jeho korespondence s chebskou městskou radou (podepsán jako „Wenczel Elpogn(e)
r zum Gresless“). Václav společně se Šliky na konci roku 1507 dobyl a vypálil město Kynšperk, zástavně
držené Jetřichem z Gutštejna. Zanechal dceru Barboru Elpognárovou, která se provdala až do dalekého
Posázaví za Jana Zručského z Chřenovic. Roku 1509 se objevuje Hanuš Elpognár, chebský měšťan a Vác-
lavův bratr, řešící tehdy své spory se Šliky. Hanuš se pak stal roku 1523 pánem na Kraslicích, o čemž víme
z žaloby kněžny Barbory, vdovy po Jindřichovi z Plavna, dle níž Hanuš „uvázal se v zámek Grazles práva
k tomu nemaje“. Na Kraslicích je naposledy připomínán roku 1525. Elpognárové na přelomu 15. a 16. stole-
tí drželi kromě výše uvedenýchmajetků i dolní část města
Krásna, tedy tzv. Dolní Krásno (Unterschönfeld), dle kte-
rého získali svůj predikát. Ve 30. letech 16. století dočasně
nacházíme Elpognáry usazené v Horním Slavkově.
Patrně jiný Hanuš Elpognár (snad Václavův či Hanu-
šův syn), věrný straník krále Ferdinanda I., koupil roku
1540 od Jetřicha z Kolovrat panství Bezdružice na Ta-
chovsku. Jiří Úlovec a Zdeněk Procházka předpokládají,
že za vlády Hanuše byl bezdružický hrad výrazně pře-
stavován. Pro tamní kostel nechal Hanuš zhotovit křti-
telnici se svým erbem. Do své držby získal i nedaleký
hrad Gutštejn. Nedaleko Bezdružic sídlil i jeho příbuz-
ný Linhart Elpognár sezením na Polžicích, jehož využil
coby svědka, když roku 1559 potvrdil Bezdružicím privi-
legia. Hanuš zemřel roku 1566. Jeho synové Kašpar a Jiří
Elpognárové panství Bezdružice zadlužili, a tak jej Jiří
po smrti svého bratra Kašpara roku 1569 prodal Adamo-
vi ze Švamberka, od něhož záhy Bezdružice přešly na Já-
chyma ze Švamberka. Se Švamberky byli Elpognárové
dokonce rodově spřízněni, jak dokazuje alianční znak
Erb Elpognárů (80. léta 17. století).
