5
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
Další den ráno se většina
rodiny rozhodla odstěhovat
do zatím relativně bezpečné-
ho středu Čech, do Berouna
a posléze do Prahy. V Chodově
zůstal zlomený třiasedmdesá-
tiletý Eduard Kronbeger, který
odmítl opustit dům, který vy-
stavěl, a město, kde prožil větši-
nu svého života. Podle svědec-
tví jeho vnoučat mu křišťálová
noc, kdy se proti němu postavi-
li jeho sousedé, které znal celý život, vzala chuť dál žít. Společně s ním zůstala v chodovském domě i jeho
dcera Frieda s manželem Josefem Bergmannem a dvěma dcerami. Jelikož Josef Bergmann byl Němec
římskokatolického vyznání, věřil, že dokáže svou židovskou manželku i dcery ochránit.
Svého tchána však ochránit nedokázal. Starý Eduard Kronberger byl 22. června 1939 zatčen gestapem
a obviněn z provinění proti §175 StGB. Tento paragraf trestal sexuální styky mezi osobami mužského pohlaví
a v nacistickém Německu za toto provinění hrozlo i pět let vězení. Paragraf se dokonce nevztahoval jen
na samotnou soulož, ale i na pouhoumožnost, že by k takovému činumohlo dojít. Německé úřady našly pět
svědků, kteří dosvědčili devět případů homosexuálního styku, kterého se měl Eduard Kronberger dopustit.
Během procesu, který se konal před soudem v Chebu, jej zastupoval židovský advokát dr. Oswald Glück
z Kynžvartu a ten založil obhajobu na tom, že jeho klient byl k veškerýmdoznánímpřinucen a svědectví jsou
smyšlená. Přesto byl Eduard Kronberger 2. dubna 1940 odsouzen ke čtyřem a půl letům vězení a pěti letům
ztráty občanských práv. Byl odvezen do věznice Waldheim v Sasku, kde 27. října 1940 zemřel na celkové
vyčeprání organismu a jeho ostatky byly pochovány na tamním vězeňském hřbitově.
Mezitím se v Berouně rozhodl Walter Kronberger, nová hlava rodiny, poslat své děti (a svého synovce)
z Československa do bezpečí. Starší syn Adolf (po válce si změnil jméno na Avram) byl zachráněn organizací
Alija mládeže, která odvážela židovské mádežníky do Palestiny. To však nebylo možné u mladších dětí. Wal-
ter Kronberger proto využívá setkání s mladým Angličanem NicholasemWintonem, který zprostředkovává
dopravu dětí do Velké Británie. Po dohodě s rodinou posílá svou dceru Ruth a svého synovce Kurta pryč ze
zbytků Československa. Když se s nimi
na pražském hlavním nádraží loučí, tak
jistě doufá, že je to zbytečná opatrnost
a že se za pár měsíců znovu shledají.
Nikdo, kdo zůstal v Praze, však válku
nepřežil. Walter Kronberger a jeho žena
Ida, Erna Sternová (roz. Kronbergerová),
Oscar Kronberger a jeho žena Anna.
Všichni byli nejprve transportováni
do ghetta v Terezíně, odkud v průběhu
války odjížděly vlaky do vyhlazovacích
táborů. Většina rodiny zemřela v Osvěti-
mi. Nejstarší člen a hlava rodiny – Walter
Kronberger – zemřel jen pár týdnů před
koncem druhé světové války v Dachau.
Eduard Kronberger s vnoučaty.
Oslava narozenin Eduarda Kronbergera v roce 1935.
