38
SOKOLOVSKO
V roce 1923 vyšla i souhrnná publikace„Kynšperské miniaturní umění“ od Johanna Sandnera a proběhla
i velká výstava betlémů. Po válce se těmto skvostům a tématu sudetských betlémů věnovali i Alfred Karasek
s Josefem Lanzem včetně dotazníkové akce, z nichž se nám tak dochovalo mnoho cenných údajů.
Zhruba 100 let intenzivní výroby typicky kynšperského řezbářského umění však po roce 1945 a odsunu
zdejšího německého obyvatelstva prakticky ustalo. Většina domorodců z Chebska i celých Sudet byla
po vyhnání nucena většinu svého majetku zanechat doma ve své rodné vlasti. Zachráněno bylo jen několik
málo kousků, zejména jednotlivých figurek, protože neskladné betlémové schránky se nemohly vejít
do hmotnostního limitu zavazadel. Jen pár rodinných kompletních betlémů bylo do Německa vyvezeno
pozdějšími vystěhovalci či emigranty. Část zmizela pod vývozy překupníků nebo byla rozprodána do ciziny.
Pár nových vzniklo a bylo vyřezáno vysídlenci (Mayer, Dobner) teprve v blízkém Německu. Josef Dobner se
zde na sklonku svého života dočkal značného uznání, ale v roce 1976 vyřezal svůj poslední betlém a v roce
1982 v Erfeldenu umírá. Popisoval sám sebe jako posledního kynšperského řezbáře, který bohužel už
nenašel své následovníky...
Přesto kynšperská tradice žije, už 25 let se jí s úspěchem věnuje v Lázních Kynžvart pražský umělec
Ivo Minář, který tak navázal svou precizní řezbařinou milimetrových figurek a betlémy ve schránce na již
vymizelý zdejší um. Tento padesátník se přes restaurování zakázek starožitníků pro německé klienty v roce
2013 poprvé účastnil mezinárodních výstav, zvítězil a dnes je velmi vyhledávanýmmistrem řezbářem, který
výjevy ve schránkách také rozpohyboval a vyrábí i mechanické betlémy.
Pavel Vaculík
Typické kynšperské betlémy ve skříni.
