31
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
Hospodářská výroba na všech klášterních dvorcích časem překročila vlastní spotřebu. Zemědělské
a řemeslné přebytky začali mniši prodávat na trzích a z prodeje potravin i různého zboží plynuly klášte-
ru nemalé zisky. Své bohatství využíval k politickým vlivům a prosazování svých zájmům. Jeho úspěch
souvisel především v systematické organizaci práce podle důmyslně vypracovaného plánu. Na konci
13. století, přibližně po 170 letech své kolonizační činnosti, patřilo klášteru 15 nových hospodářských
dvorců a půda o rozloze cca 60 km².
Od přelomu 13. a 14. století začal klášter investovat také ve městech, v jejichž blízkosti prodával
zbohatlým měšťanům své pozemky. Nalezl v nich nová odbytiště pro své přebytky z hospodářských
dvorců. Na městských trzích bylo klášterní zboží dokonce osvobozeno od placení všech dávek a po-
platků. Jedním z velkých trhů byl tehdy trh v Chebu, kde již od počátku 13. století vlastnil klášter pod
ochrannou chebského hradu kamenný dům (tzv. Steinhaus) s několika obchody a byty. Později získal
další domy s masnými krámy a zahradami. Časem se podařilo klášteru proniknout do obchodního živo-
ta města Chebu. Krátce poté se dostali chebští měšťané s mnichy do sporů a po dlouhém dohadování
se jim podařilo donutit klášter, aby začal platit mýto při vjezdu povozů s klášterním zbožím do Chebu.
Sami mniši dokonce uvažovali o zřízení vlastních trhů a měst. Obyvatelé z klášterních vesnic by tak
nemuseli cestovat se zbožím až Chebu. Tržiště chtěli vybudovat v Lubech a Tirschenreuthu.
Od poloviny 13. století se mniši věnovali také obchodu s pozemky. Některé zakoupili, jiné směnili
za blíže umístěné jejich dvorců. Snažili se jednotlivá území vzájemně propojovat. Některé pozemky
pronajímali. Z nájmů a desátek plynuly klášteru značné sumy. Mniši byli velmi schopnými obchodníky,
často využívali finanční tísně šlechty. Klášter poskytoval krátkodobé půjčky a dlužní úpisy na pozemky.
Zajišťoval si tak na ně předkupní právo nebo dědické nároky. Zúčastňoval se likvidací velkých dědic-
kých řízení a často i vyplácel zadlužené šlechtické statky za přenechání vlastnických práv. Původním
majitelům nabídl doživotní rentu nebo jiné výhody. Snahy o získání nových pozemků vedly k ostrým
sporům se šlechtou, měšťany nebo jinými kláštery. Cena pozemků během jednoho století dramaticky
vzrostla a klášter díky tomu několikanásobně zhodnotil své investice.
Na počátku 14. století se po několika morových vlnách ve všech dvorcích dramaticky snížil počet
obyvatel a tím i pracovní síly. Zemědělská a řemeslná výroba neustále klesala. Klášter tak přicházel
o značné zisky a své finanční problémy musel později řešit odprodejem některých pozemků a osad.
Nemalé těžkosti mu rovněž způsobovaly žebravé řády, které si u obyvatelstva získaly značnou oblibu.
Krize vyvrcholila v roce 1339, kdy waldsassenský klášter ztratil své výsadní postavení ve zdejším kraji.
Klášterní konvent v čele s opatem Franzem Kühnlem musel na začátku listopadu roku 1348 prodat
za 700 hřiven stříbra velkou část Lubského újezdu. Novým majitelem se stal chebský rytíř Rüdiger ze
Sparnecka. Ve smlouvě uzavřené v Chebu se uvádí všechny prodané vesnice, mezi nimiž byly Černá,
Čistá, Krásná, Kámen, Počátky, Kostelní, Mlýnská, Krásná, Valtéřov, Sněžná i dnes již v okolí řeky Svatavy
neexistující osady Markhausen, Bärnhausen, Frauengrün a Friedrichsgrün.
Stanislav Meinl
