29
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
tehdy byla i řeka Svatava, která od sebe oddělovala na dnešním Kraslicku dva újezdy. Na západě Lub-
ský újezd a na východ Hroznětínský újezd (pod správou kláštera v Teplé). Území dnešního Kraslicka
tehdy leželo na samé hranici tehdejšího Sedlecka a Chebska. Území za východní hranicí újezdu, řekou
Svatavou, zůstávalo i nadále neosídlené. Darování újezdu bylo znovu potvrzeno v roce 1184. Počátkem
března roku 1185 vzal papež Lucius III. cisterciácký klášter pod ochranu svou i svatého Petra. Potvrdil
mu vlastnictví jeho všech dosavadních držav a osad se všemi okolními lesy až k řece Svatavě (Zuata)
a hraničnímu potoku (zřejmě Mezní potok – Tonocop), který se vlévá do Svatavy u Anenského údolí.
Na konci ledna roku 1194 vzal pod svou ochranu klášter s veškerým jeho majetkem i dříve uděleným
celním osvobozením také císař Jindřich VI. Pražský biskup a český vévoda Jindřich poskytl v r. 1196
klášteru úplnou svobodu k dovozu zboží do Čech bez celních poplatků a se všemi tržními právy. Pod
svou ochranu vzal i všechny klášterní državy v Čechách. Předchozí práva potvrdil i český kníže Bedřich,
nástupce krále Vladislava II. Přesně ohraničil území, které klášter vlastnil.
Nejstaršími klášterními osadami založených na Kraslicku jsou Čirá, Černá a Kostelní (Lauterbach-
-Luttirbach, Schwarzenbach-Suarcimbach a Kirchberg-Chircberc), které jsou zmiňovány již v roce 1158.
V letech 1150 až 1350 byly založeny také další osady Krásná, Počátky, Mlýnská a Sněžná.
V sousední německé oblasti kolonizovali krajinu páni z Plavna (držitelé Vogtlandu). Mezi nimi a kláš-
terem ve Waldsassenu docházelo často ke sporům o kolonizované území.
Klášterní kolonizační činnost byla od samotného počátku založena na pracovní síle. Během prvních
desetiletí využíval klášter pouze vlastních pracovních sil. Později pověřovali waldassenští mniši koloni-
začními činnostmi drobné šlechtice či zbohatlé měšťany. Klášteru se podařilo vybudovat poměrně širo-
kou základnu svých pracovníků. Nejdůležitější řádovou složkou byli tzv. bratři laici (zvaní též konvrši), kte-
ří do řádu vstupovali ve velkém především ze selského stavu z původních slovanských vesnic. Dostávali
Středověká orba.
