27
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
nového Habartova a bohužel doznal i změn. Rozvinutý prapor se státním znakem a nápisem„Věrni zůsta-
neme“ byl nahrazen socialistickým lvem v pavéze. Také deska se jmény byla přetvořena v socialistickém
duchu. Změny se nevyhnuly ani samotnému pomníku, především již nebyl tvořen jednoduchým samo-
statným kvádrem, ale nově dvěma kamenn
ými
kvádry v částečném zákrytu. Levý zadní kvádr byl osazen
novým státním znakem. Přední pilíř pak nesl nápisovou desku se jmény padlých četníků. Přestože došlo
ke značné změně v podobě pomníku, dál se každoročně konaly pietní akty za účasti svazu protifašistických
bojovníků, vojska a pionýrů.
Roku 1978 byla v rámci 40. výročí vyvraždění habartovské četnické stanice, kromě každoročníhopietního aktu
vydána i pamětní plaketa upomínající na krvavé události vHabartově v roce 1938. Plaketunechala podpatronací
města Habartov vytvořit habartovská pobočka České numismatické společnosti. Autorem plakety byl sochař,
rytec a medailér Luděk Havelka. Medaile o průměru 70mmbyla vyrobena ve dvou variantách. Bronzové plakety
bylo vydáno na 300 kusu. Mnohem vzácnější je však stříbrná varianta, které bylo vyrobeno pouze 30 kusů.
Po pádu totalitního režimu nebyla v celé společnosti valná chuť organizovat pietní akty. Díky Českému
svazu bojovníků za svobodu byly však krátce po sametové revoluci pietní akty v Habaratově obnoveny.
Od roku 2004 se na každoročních pietních aktech začali podílet novodobí četníci, kteří následně převzali
iniciativu a dnes se tak již o organizaci a průběh každoročně starají
členové z. s.
Prapor SOS Falknov nad Ohří
a o. s. Česká společnost přátel vojenské historie. Roku 2008 byl z iniciativy o. s. Klub 1938 – Četnická stanice
Habersbirk (dnes z. s. Prapor SOS Falknov nad Ohří) pod tehdejším vedením Jiřího Převrátila a za podpory
města zrekonstruován habartovský pomník do původní podoby.
Josef Macke
Německá kolonizace na Kraslicku
Asi od druhé poloviny 12. století začala probíhat v pohraničních oblastech Českého království tzv.
„německá kolonizace“. Do celých Krušných hor lákalo nové přistěhovalce především rudné bohatství
slibující možnost rychlého zbohatnutí. V horských oblastech dnešního Kraslicka byl hlavním zájmem
pravděpodobně také objev ložisek měděných a železných rud, cínu, olova, stříbra a dalších drahých
kovů. Většina nalezišť se nacházela v řečištích řek a potoků. U nich později stavěli noví obyvatelé svá
první obydlí a vznikaly tak i první hornické osady.
Příchozí získali za velmi výhodných podmínek rozsáhlá území s neobdělanou půdou a panovníci,
kláštery a šlechta zase nové poddané a především poplatky od nich.
Významnou roli při kolonizaci sehrály některé kláštery. Zásadní význam pro oblast dnešního Kraslic-
ka měl cisterciácký mužský klášter v bavorském Waldsassenu. Již dříve získal od markraběte Diepolda
II. z Vohburga rozsáhlé pozemky a lesy na území dnešního Chebska, který tehdy mnoha záborovým
úředníkům (tzv. ministeriálům) a klášterům rozdával neobdělanou půdu, někdy i s původními slovan-
skými vesnicemi. Podle řádového nařízení kláštera, založeném v roce 1133, měli mniši především za-
jišťovat osídlení na nově získané neobdělané půdě a zakládat na ní nové vesnice. Při jejich zakládání,
většinou u řek a potoků, docházelo nejprve k mýcení a žďáření velkých ploch lesů. Spotřeba dřeva
byla obrovská. Zpracovávali ho ve vlastních pilách a používali rovněž při stavbách obytných domů
i ostatních hospodářských stavení. Nutné bylo také v zemědělské a řemeslné výrobě. Kámen dobývali
ve vlastních kamenolomech.
