18
SOKOLOVSKO
Dále se dochovalo potvrzení o převzetí vyřazených zbraní palných a chladných, několika obrazů
a součástek uniforem a velkého plátna
“Konec světové války 1918“
ze 26. dubna 1955. Uvedené věci byly
převzaty pro Vojenské historické muzeum Praha-Hradčany.
Za poslední zajímavost vztahující se k zániku kraslického muzea a osudu mumie je možno považovat
dopis, kterým se na MěNV v Kraslicích dne 11. června 1961 obrátil pražský libretista Dr. Jan Makarius
s tím, že poté co společně s hudebním skladatelem Juliem Kalašem dokončili hudební komedii Skotská
mumie, byli upozorněni na to, že se podobný příběh právě v Kraslicích stal a žádal o sdělení podrobněj-
ších informací, za což předsedovi MěNV nabídl vstupenky na svou divadelní hru.
K odpovědi na tento dopis přiložil předseda Josef Vik i opis článku, který se kraslické mumie týkal
a byl uveřejněn 13. března 1955 v Lidové demokracii, zda ale pozvánku do Prahy do divadla přijal, se už
nedozvíme.
Milada Čermáková
Česká škola v Boučí
Po druhé světové válce prožívá naše školství i ve zdejším regionu významné zásadní změny. Patří
k nim i převzetí bývalých německých škol do české správy se snahou, aby v nich zavládl jako určující
český jazyk. Byl to velmi náročný úkol provázený mnoha problémy. Ty provázely i poválečný osud
českého vyučování v obci Pichelberg - Boučí.
Zdejší bývalou německou dvoutřídní školu se v podmínkách poválečného období kapacitně zcela ni-
kdy nepodařilo zaplnit. V květnu 1945 se na území obce nacházelo 120 popisných čísel a asi 617 občanů.
Situaci však ovlivnil odsun většiny z nich a nízká vlna nových dosídlenců. Tak došlo k tomu, že jejich děti
musely na vyučování docházet do Dolních Niv a školní budova v obci sloužila jako ubytovna zaměstnanců
Jáchymovských dolů. Až úsilí stabilizovat v Boučí alespoň určitý počet občanů vedlo k tomu, že školní
objekt byl upraven a obnoven pro své původní poslání, a to k 1. 9. 1951 jako jednotřídka. Jako první český
učitel sem nastoupil Stanislav Karásek, kterého po roce vystřídal Petr Landsinger. Ten také založil školní
kroniku, do které zaznamenal řadu obtíží. Především to byl nezájem rodičů, což se odráží i v prospěchu
tehdejších 23 žáků. Rovněž úsilí o opravy objektu (i když učitel byl současně tajemníkem MNV) zůstalo bez
odezvy. A tak po tříleté působnosti svou činnost končil slovy
„ Odcházím zklamán a s pocitem křivdy. Mé
naděje a plány pro zvelebení obce a spolužití občanů se nenaplnily …“.
Ve školním roce 1955/56 převzal školu
Jaroslav Kříž, který však už po dvou měsících odchází na vojnu a ze dvoutřídky v Lipnici 1. 11. 1955 přichází
František Oupar. Ten charakterizuje 20 tehdejších žáků jako
„… děti roztěkané a neukázněné …“.
Snaží se
však podle možností, kdy s manželkou maluje a uklízí třídu, stará se o výměnu lavic (ze školy v Počátkách),
zajišťuje nové pomůcky, obstarává pro školu vlastní loutkové divadlo. Poněvadž pracuje i jako tajemník
MNV, prosazuje též nutnou generální opravu a škola se stává nejreprezentativnější budovou v obci. Ale
neustálá fluktuace zaměstnanců Státního statku snižuje počet dětí natolik, že již začátkem šedesátých let
se uvažuje o zrušení, neboť ve školním roce 1960/61 tady bylo pouze 9 žáků ve třech odděleních. Bylo však
přihlédnuto i k velmi špatnému spojení s okolními obcemi, a proto škola zůstává v provozu. Od školní-
ho roku 1961/62 sem nastupuje Jaroslav Valenta. Ten sice nemá zkušenosti s výukou na jednotřídní škole,
