16
SOKOLOVSKO
vedoucímu zdravotního odboru ONV doktoru Pumprlovi, kterýmě odkázal na pozdější dobu, že se příležitostně
namumii podívá. Koncem listopadu provedl Dr. Pumprla prohlídkumumie na půdě muzea a dal mi po prohlíd-
ce písemné nařízení k pohřbu mumie. V domnění, že se jedná o mumifikovanou mrtvolu bývalého zakladate-
le muzea rytíře Dotzauera, zařídil jsem z příkazu vedení Komunálních služeb s. Kratochvíla normální pohřeb
II. třídy. Mumie byla snesena čtyřmi pomocníky Palasem, Brožem, Janouškem a Procházkou na pohřební vůz
a téhož dne pohřbena. Označení hrobu jsem nevybíral podle pořadí, ale dle toho, které číslo jsemměl po ruce.
Číslo jsem zaznamenal do hřbitovní knihy. Na plánu hřbitova jsempoložení hrobu nezaznamenal, poněvadž se
toto neprovádělo ani dříve. V době, kdy jsem předával funkci novému správci hřbitova Paldusovi, sám jsemmu
polohu hrobu s mumií neukazoval, ale poslal jsem s ním Palase.“
– tolik z výpovědi Karla Janouška.
A tak tedy egyptská mumie spočinula na kraslickém hřbitově a to na místě, které dokázal identifikovat
pouze správce hřbitova, který se mezitím odstěhoval do Chomutova. Tak ale její příběh skončit neměl.
Zvrat nastal ve chvíli, kdy se hlavnímu účetnímu Komunálního podniku, panu Arturu Preissovi dostal
do rukou účet na 860,35 korun vystavený střediskem pohřební služby. Panu Preissovi se na účtu zdálo
něco divného a začal se zajímat, o co se jedná. Shodou okolností byl právě pan Preiss milovníkem starožit-
ností a jeho otec dlouhá léta pracoval v kraslickém muzeu. Proto hned poté, co zjistil, co se přihodilo, za-
telefonoval kulturnímu referentovi KNV v Karlových Varech. Ten vzal celou záležitost na vědomí a odložil.
Pan Preiss se ale nevzdal. Spolu se svou sestrou Alžbětou Keitzelovou o celé záležitosti dopisemuvědomili
Náprstkovo muzeum v Praze. Tam dopis přijali a jako špatný pokus o vtip též založili. Paní Keitzelová se ale
nehodlala smířit s tím, že pravá egyptská mumie zetlí na kraslickém hřbitově. Odjela do Prahy a osobně
navštívila ředitelství Náprstkova muzea, kde ještě jednou celou situaci popsala.
O dalšímosudumumie vypovídá korespondence, kterámezi MNV Kraslice a Náprstkovýmmuzeemv Pra-
ze následovala.
Na žádost Náprstkova muzea o prošetření pohřbu z 11. ledna 1955, odpovídá předseda MNV Josef Vik
obratem zprávou, v níž sděluje:
„…na kraslickémhřbitově byla skutečně pohřbenamumie v listopadu 1954, nejednalo se však o egyptskoumu-
mii, nýbrž omumii bývalého kraslického občana Dotzauera, zakladatele Městskéhomuzea v Kraslicích.“
Pracovníci Náprstkova muzea za podpory paní Keitzelové se však s touto odpovědí nespokojili a hledali
další svědky. A tak dne 31. ledna 1955 putoval na kraslický MNV další dopis, ve kterémmimo jiné stojí:
„Vážení soudruzi, Vaše zpráva o mumii, kterou jste nám 15. 1. tohoto roku poslali, zakládá se bohužel
na mylných informacích. Paní Keitzelová kategoricky popřela správnost Vašich údajů, odvolávajíc se jednak
na to, že jako dcera bývalého správce kraslického muzea pana Karla Preisse o egyptském původu mumie
věděla již od mládí, jednak na svědectví pana J. Zimmermanna, městského archiváře v Lokti. Dotázali jsme
se jeho a ten nám v dopise ze dne 27. 1. odpověděl:
„ … v muzeu v Kraslicích se opravdu egyptská mumie nacházela. Už v katalogu z r. 1892 se píše: Mumie v sar-
kofágu, nalezená v Luxoru v Egyptě, odtud převezena do muzea v Káhiře a věnována panem hrabětem Ervínem
z Nostitzu.
Richard von Dotzauer zemřel 31. května 1887 v Praze a je tamtéž pochován.“
Z toho je vidno, že Váš informátor nevěděl, oč skutečně jde. Ostatně bylo nanejvýš nepravděpodobné,
že by von Dotzauer generální ředitel Union banky se dal mumifikovat, aby sloužil jako sbírkový exponát
v kraslickémmuzeu.“
V další části tohoto dopisu pak pracovníci Náprstkova muzea zdvořile žádají MNV o spolupráci při záchra-
ně mumie a sarkofágu.
