14
SOKOLOVSKO
stopu, vyšel z úkrytu a vydal se do Kraslic,
aby kontaktoval Marii Günzl. To se mu
skutečně podařilo.
Jednou v noci u ní doma někdo zazvo-
nil. Měl sice na klopě odznak NSDAP, ale
Maria brzy poznala, že není nacista. Byl to
Albert Exler. Měl na sobě divné oblečení
a byl mokrý, proto mu dala nové a nechala
ho u sebe přespat. Navíc jeho identifikač-
ní průkaz byl hodně špatně zfalšovaný!
V práci se pak Maria dozvěděla, že ho hle-
dají, že je z výsadku tří mužů, co seskočili
na Ústecku. Dva z nich už prý dostali. Ten
jeden měl zmizet směrem na Cheb nebo
Kraslice. To bylo nebezpečné, hrozilo, že
gestapo bude prohledávat všechny byty
antifašistů, neboť bylo jasné, kdo mu
může poskytnout pomoc. Maria tedy řekla
nevlastní dceři Anitě, ať s ním jede vlakem
pryč, ke známé do Nového Sedla. Mezitím kontaktovala ve Vídni Ernu Haberzettl. Ta zanedlouho přijela,
Exlera si „vyzvedla“ a odjela s ním do Vídně, odkud jej měla dopravit k jugoslávským partyzánům.
Nějaký čas se zdálo, že se vše uklidnilo. To však byl omyl, gestapo bylo poslednímu z výsadkářů i jeho kon-
taktům na stopě. Pomocí nastrčeného agenta byla na počátku roku 1945 zatčena švagrová Alberta Exlera
i spolu se svýmmužem, Exlerovým bratremAdolfem. Následně si gestapáci přišli i pro Klaru Wenzel a za ne-
dlouho i proMarii Günzel. Počátkembřezna je pak stopy dovedly až do Vídně k Erně Haberzettl a k samotné-
mu Exlerovi. Ten byl zatčen a Erna 5. března 1945 v bezvýchodné situaci spolkla jed.
Všichni zatčení byli dopraveni před soud v Litoměřicích. Po krutých výsleších byli všichni odsouzeni k tres-
tu smrti, ten však nacisté stihli vykonat jen na Adolfu Exlerovi. Samotný výsadkář Albert Exler měl být spolu
s Marií, její sestrou Klarou a svou švagrovou popraven v Malé pevnosti v Terezíně 8. května 1945. Ráno kolem
půl deváté byli odsouzení vyvedeni ze svých cel aměli si vyslechnout rozsudek. Rudá armáda však byla rych-
lejší, a než k popravě došlo, gestapáci se rozutekli a Terezín byl osvobozen! Všichni měli neuvěřitelné štěstí.
Kdyby bylo datum popravy stanoveno jen o jeden jediný den dříve, nebyli by již mezi živými…
Válkupřežil i Mariinmanžel Josef, brzy po shledání se však jejich cesty rozešli. V roce 1946 odešlaMariaGünzl
do Bavorska, jako antifašistka si mohla vybrat, kam v rámci odsunu do Německa zamíří. Zřejmě mohla i zůstat
v Kraslicích, jako řada dalších německých antifašistů, ale ona se, podobně jako její sourozenci včetně sestry
Klary, rozhodla Československo opustit. Od 1. listopadu 1946 do 30. července 1947 pak působila jako tajemnice
sociálně demokratické strany v Mnichově, následně od 1. dubna 1948 do 31. prosince 1950 jako sekretářka
strany pro celé jižní Bavorsko. Počátkem50. let také působila jako předsedkyně Svazu sociálně demokratických
žen v Bavorsku a mezi lety 1950 a 1962 pak byla poslankyní bavorského zemského parlamentu.
Mimo to vydávala své básně, především o zážitcích z koncentračního tábora, psala vzpomínky (napří-
klad knihu Trost und Leid, tedy Útěcha a utrpení, jejíž název je použit v úvodu článku) a také pohádky pro
děti. Zemřela 7. ledna 1983 v bavorskémměstě Plannegg. V roce 2003 byla v Karlových Varech na budově
bývalé tiskárny místní německé sociální demokracie odhalena pamětní deska s jejím jménem a jmény
poslanců DSAP v předmnichovském Československu Rubena de Witta a Franze Katze.
Vladimír Bružeňák
Pamětní deska německým sociálním demokratům na domě
na karlovarskémnáměstí Dr. Milady Horákové.
