11
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
velmi rády, jedné z nich Maria kdysi mluvila na pohřbu její matky, druhé pomohla od nějakého trestu
pro mladistvé. Jak se na místa dozorkyň dostaly, ptala se jich? Jednoduše – byly nezaměstnané a pra-
covní úřad jim prostě tohle místo přidělil! Ano, i tak šlo stát se dozorkyní SS, podobné případy nebyly
ojedinělé.
Marii zaměstnali v kuchyni, kde si postupně vysloužila důvěru vrchní dozorkyně. Uklízela, vařila,
prostírala. Jednou se však opatrně zeptala, jestli může napsat svému muži. To však neměla dělat,
určitá vstřícnost vrchní dozorkyně byla rázem tatam. Maria byla hrubě okřiknuta a za trest ji přidělili
do bloku mezi zločince z povolání. Bývalými kapsářkami, prostitutkami, zlodějkami či vražedkyněmi
se to tu jen hemžilo, z některých šel vysloveně strach. Maria zde pobyla asi půl roku, během kterého
byla nucena vykonávat funkci představené bloku (Blockälteste), což se jí příliš nezamlouvalo. Některé
z dozorkyň ji dokonce nutili vězeňkyně bít nebo polévat studenou vodou, což samozřejmě odmítla.
Naopak se na bloku snažila udržovat hygienu a pořádek, což byla vzhledem k osazenstvu poměrně
těžká práce a často vyznívala naprázdno. Při jedné z obchůzek kolem bloku spatřila ležet žebřík.
Nechala ho několika vězeňkyněmi odnést, ale jeho další osud již nezkontrolovala, a to byla chyba.
Jedna vězeňkyně s jeho pomocí totiž utekla a Maria musela čtyři dny, ve dne i v noci, stát venku
na apelplacu. Následněji zařadili do trestného komanda, které kopalo základy pro budovy SS, což
byla pro ženy velmi těžká práce.
Jednou v roce 1942 si ji zavolal velitel a řekl, že je přeložena do jiného tábora. Zabalila si věci a na-
stoupila do auta. Který tábor to bude? Nebo už přišel její čas a bude „odstraněna“? Cesta byla dlouhá,
avšak nevezli ji do jiného tábora. Auto zastavilo nad jezerem Wolfgangsee u rakouského Salzbur-
gu. Maria vystoupila a bylo jí oznámeno, že bude dělat služebnou ve vile jednoho místního velitele
SS. Ve svých vzpomínkách píše, že to byl nějaký SS-Obersturmbannführer z Dachau. Mohl to být
tehdejší velitel tohoto tábora Martin Weiss, ale Dachau byl příliš daleko. V nedalekém Sankt Gilgen
však byla pobočka dachauského tábo-
ra, Maria se tak zřejmě starala o kuchyň
jednoho z jejích velitelů. Zdálo by se,
že se zde bude mít mnohem lépe než
v pekle koncentračního tábora. Ale ne-
bylo tomu tak. Měla postavení otroky-
ně, neustále byla šikanovaná, zejména
paní domu na ni neustále křičela. Sama
píše, že by nejraději šla zpátky do kon-
centráku!
V dubnu 1942 byla propuštěna, a to
nejen z domu. Vrátila se do Kraslic, kde
žili rodiče, ale stále byla pod policej-
ním dohledem. Konečně mohla napsat
manželovi dopis. Josef byl zavřený
v koncentračním táboře v Gross Rosen.
Toho roku uplynulo od jejich svatby
25 let, měli tedy spolu slavit stříbrnou
svatbu. Musela ho prostě vidět. Roz-
hodla se jet za ním, protože jí napsal,
že na 3-4 dny může ven! Sedla tedy
na vlak a i pře policejní dohled jela.
Mariin dopis z Ravensbrücku z ledna 1940.
