10
SOKOLOVSKO
v časopise Volkswille a v roce 1932
se stala předsedkyní Výboru svazu
sociálně demokraticky orientova-
ných žen v celých tzv. „Sudetech“.
Během 20. a 30. let si též doplňo-
vala vzdělání. Na hospodářské škole
se seznámila s dr. KarlemRennerem,
pozdějším rakouským spolkovým
kancléřem, jenž ji svými levicovými
myšlenkami hodně ovlivnil. Studo-
vala i letní školu individuální psy-
chologie v rakouskémSemmeringu,
kterou vedl známý lékař, psycholog
a spolupracovník Sigmunda Freuda
Alfred Adler. Ten ve své psychologii
na rozdíl od Freuda přikládal hlavní
význam společenským vztahům, čímž dále prohloubil Mariino levicové vidění světa. Po absolvování školy
tak mohla organizovat v západních Čechách přednášky, především s tematikou individuální psychologie
a jejího vztahu k práci a životu. Spolu se sekretářem Ernstem Paulem vzdělávaly ty, které si to nemohly
dovolit.
Nebezpečí expandujícího nacismu si Maria i se svým manželem dobře uvědomovala, často spolu mlu-
vili o koncentračních táborech a o dění v sousedním Německu. Přesto je Mnichov zřejmě zaskočil, takže
nestihli emigrovat jako řada jejich přátel a známých. Již na podzim roku 1938 tak byli oba zatčeni. Maria
byla odvezena na gestapo do Karlových Varů a již tam se seznámila s brutální stránkou nacistického reži-
mu. A nemělo to být naposled. Na chodbě budovy karlovarského gestapa uviděla už při svém příchodu
řadumužů čelem ke zdi – zatčení antifašisté. Co chvíli k nimpřišel muž v uniformě SS a bil je tak, až jim krev
stříkala z obličejů a stékala po zdech chodby. Brzy došlo i na ni, byla při výsleších bita do hlavy, do obličeje,
do nohou. Po několika dnech byla převezena do věznice v Chebu, kde výslechy pokračovaly, naštěstí již
bez bití. Ani v Chebu dlouho nezůstala, následovala věznice v saském Chemnitz, od dubna 1939 koncen-
trační tábor Lichtenburg a od května pak cíl většiny nacisty pozatýkaných žen, tedy ženský koncentrační
tábor Ravensbrück, který tehdy ještě nebyl zcela hotový.
Byla zavřena na bloku politických vězňů, avšak jaké bylo její překvapení, když ji nedlouho po příjezdu
zastavily dvě dozorkyně, které ji znaly ještě ze ženského sociálně demokratického hnutí. Obě ji měly
Maria Günzl v 70. letech.
Maria Günzl po propuště-
ní z Ravensbrücku.
Mariina sestra Klara
Wenzel.
Maria Günzl po skončení
války.
SvatbaMarie a Josefa Günzlových, rok 1918.