8
SOKOLOVSKO
obou rodů, dochovaný na zlomku ná-
hrobníku v kostele sv. Jiří v Přimdě. Dále
se s Elpognáry setkáváme na Chebsku,
kde od konce 16. století drželi Otten-
grün a záhy získali i hrad Starý Hroz-
ňatov. Držiteli těchto statků byli bratři
Mikuláš a Václav, kteří sice přísahali
věrnost Fridrichovi Falckému, ale jeli-
kož se jednalo o katolíky, byli roku 1622
osvobozeni od všech žalob a pokut, tj.
nebyli za svou účast na stavovském po-
vstání nijak sankcionováni. Během tzv.
třicetileté války působili v saských služ-
bách Volf Arnošt a Jan Adam Elpogná-
rové, kteří se při saském vpádu do Čech
roku 1631 vrátili do své vlasti. Volf záhy
po svém návratu do Čech zemřel. Majetky obou bratrů byly roku 1633 zkonfiskovány a získal je Albrecht
z Valdštejna. Jednalo o částku 6000 zlatých rýnských, tedy pozůstalost po Volfu Arnoštovi. Elpognárové
pak roku 1658 prodali Starý Hrozňatov chebským jezuitům.
Další stopy námi sledovaného rodu lze nalézt na Žatecku a Litoměřicku. Maxmilián Vladislav Elpognár
získal sňatkem s Markétou Doupovcovou statek Libočany a roku 1656 jej máme doloženého jako hejtma-
na litoměřického kraje. V 17. století se některé ženské příslušnice rodu provdaly do Slezska. Naposledy
nacházíme Elpognáry ve druhé polovině 17. a na počátku 18. století na Moravě. Po Alexandru Elpognárovi
zdědil jihomoravskou Višňovou Ludvík Elpognár, který snad může být totožný s osobou téhož jména,
doloženou coby hejtman v Kroměříži. Kroměřížským hejtmanem byl rovněž Ferdinand Ignác Elpognár,
který roku 1691 koupil statky Přílepy a Žeranovice od hraběnky Alžběty z Rädernu. Tentýž Ferdinad
Ignác pak roku 1706 jmenoval dědicem svých majetků svého syna Ferdinanda. Dotčené majetky pak
v roce 1719 prodávaly Ferdinandovy sestry Františka (provdaná Lichnovská z Voštic) a Marie Karolína
(provdaná Bartodějská z Bartoděj) olomouckému poštmistrovi Bernardovi Prokopovi z Rabštejna. Je tedy
velmi pravděpodobné, že Ferdinandem Elpognárem vymřel rod po meči. Jak patrně vyplynulo z následu-
jících řádků, z útržkovitých zpráv o Elpognárech není možné sestavit jejich rodokmen. Přestože dotčený
rod nikdy nenáležel k bohatým ani mocným šlechtickým rodinám, je velice zajímavé, že se z našeho regi-
onu postupně rozšířil po téměř celých zemích Koruny české.
Jan Boukal
Zámek Bezdružice (foto autor).
