7
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
hlavně údržba pohyblivých kolejí, což způsobuje četné nehody. Dále článek zdůrazňuje, že je Sokolovsko
slabě osídleno, že je třeba urychlit nábor nových osídlenců z jižních Čech a že místní kulturní soubory
zajíždějí také do kasáren a cílem získat vojáky, kteří by se zde po výkonu prezenční služby usadili.
Stav v národním podniku Důl Dukla v Habartově lze takto charakterizovat. Podnik rekonstruoval
od roku 1955 lom Gustav, na jeho skrývce nasadil elektrická rýpadla typu E 2,5, dopravu těžených hmot
zajišťovala parní trakce a později byla vybudována důlní dráha vedoucí do Ústřední třídírny Tisová. V lomu
Libík pracovala vedle starší techniky tatáž rýpadla a parní trakce odvážela vyrubané uhlí do třídíren Ru-
dolf-Libík a od roku 1958 byla zahájena otvírka velkolomu Libík. V letech 1956-1960 vzrostla jeho těžba
uhlí na 138% (z 1,9 na 2,7 mil. tun) a skrývka nadloží daleko více na 213% (z 2,7 na 5,7 mil. kubíků) při stavu
osazenstva kolem 1500 osob. Část z nich bydlela v celkem 5 ubytovnách, které měly kapacitu 503 osob,
počítalo se v nich i s ubytováním montérů dodavatelských firem.
Od 24. 8. 1957 začali do národního podniku Důl
Dukla přijíždět první Bulhaři, jednalo se celkem
o 83 osob v produktivním věku od 23 do
46 let, kteří uzavřeli pracovní smlouvu
do konce roku 1958. Byli ubytováni spo-
lečně v ubytovně Dukla II v Habartově
s kapacitou 83 lůžek, tato ubytov-
na byla vyhrazena výlučně pro
ně, nacházela se ale v objektu
závodu, vzdáleném od nové-
ho sídliště Habartově asi 2km
a vedla ji paní Rodová. Bulhaři
pracovali po zaučení spo-
lečně a jen jednotlivci od-
děleně na skrývkách lomů
Gustav a Libík, jako topiči
parních lokomotiv, dělníci na povrchu i v briketárně Gustav. Nejvíce jich bylo nasazeno v lomu Gustav. Ně-
kteří z nich utrpěli méně závažné pracovní úrazy např. jeden kopáč kusů si v lomu Gustav dne 19. 9. 1957
zranil nohu špičákem, druhý si dne 8. 10. 1957 přimáčkl nohu o důlní vůz atd. Jejich předák požadoval, aby
se mohli zapojit po pracovní době do sportovní činnosti místní tělovýchovné jednoty.
Nicméně Bulhaři měli o své práci jiné představy a již brzy po nástupu do práci si začali stěžovat. Pro-
to byla dne 20. 11. 1957 svolána schůzka jejich zástupců s vedením závodu Dukla a vedoucím odboru
pracovních sil okresního národního výboru. Zástupci se stěžovali na nízké mzdy (vedení namítalo, že se
teprve zapracovávají), že nemají stejná práva jako stálí zaměstnanci, že v provozech vládne špatný vztah
mezi jednotlivými národnostmi (Čechy, Němci a Bulhary), že pobírají nízké odlučné 6 Kčs denně, kdežto
stálí 8 Kčs (vedení odvětilo, že neplatí nájem v ubytovně, později bylo ženatým přiznáno odlučné 8 ko-
run), že ženatí nedostávají rodinné přídavky, že chtějí přemístit na jiné pracoviště, že chtějí přidělit byty
pro své manželky, které nemají v Bulharsku žádný příjem, že jim bylo dodáno málo pracovního oblečení
na zimu, že chtějí vyznačit a osvětlit cestu od ubytovny na lom Gustav, že je v ubytovně nedostatek teplé
vody a že jim chybí kulturní zázemí, protože z ubytovny je do blízkého Habartova daleko a že původně
chtěli pracovat ve stavebnictví. Přítomní zástupci hospodářského vedení a odboru pracovních sil sdělili,
že mají své stížnosti sepsat, že se budou řešit, navrhli, že by Bulhary mohli převést na stavbu kolejí, pří-
padně ke stavební firmě Báňské stavby Sokolov. Postupně se pak podařilo vedení podniku situaci zklidnit.
V prosinci 1957 se pak rodinné přídavky vyplácely celkem 34 osobám (v lomu Gustav 26 a v lomu Libík
Lom Libík v Habartově s parním rýpadlem v popředí, kolem roku 1958.
