6
SOKOLOVSKO
V období druhé pětiletky v letech 1956–1960 provedla strana a vláda úpravy v sociální oblasti
zejména se to týkalo mezd, pracovní doby, přídavků na děti, bytové politiky i zdravotní péče. Několik
vládních usnesení z roku 1956 uložilo uhelnému průmyslu stabilizovat pracovní síly, ukončit dosa-
vadní velkou fluktuaci a práci brigádníků a uvažovalo se o zvýšení zaměstnanosti žen. V létě 1957
chybělo v sokolovském revíru na 700 pracovníků, na v podstatě nekvalifikovanou práci brigádníků
a fluktuantů nebylo spolehnutí. Zhruba čtvrtinu osádek dolů tvořili dočasní pracovníci, kteří uzavírali
pracovní poměr vesměs na jeden rok. Jejich ubytovny byly vybaveny jen skromně a množily se stíž-
nosti na stravování. Správy závodů neměly dostatek bytů, v obcích chyběly některé služby i potřeb-
ná sociální zařízení (jesle, mateřské školy), nábor nových pracovníků hlavně z jižních Čech nesplnil
očekávání. Aby správy závodů mohly plnit zvyšující se výrobní úkoly řízené ekonomiky, zanedbávaly
běžnou údržbu provozních zařízení hlavně důlních kolejí a strojů.
Vzhledem k této napjaté situaci se ve-
dení státu rozhodlo opět u nás zaměst-
nat cizince ze států východního bloku.
Dne 25. 1. 1957 byla sjednána mezinárodní
úmluva mezi Československem a Bulhar-
skem o spolupráci v oblasti sociální poli-
tiky, která nabyla účinnost 1. 8. 1957. Byla
publikována jako vyhláška ministerstva za-
hraničních věcí č. 60/1957 Sb. Vyhláška sta-
novila, že se na cizí občany pohlíží v úseku
sociálně právních předpisů jako na vlastní
občany. K dodržení zásad úmluvy byla zří-
zena československo-bulharská komise se
sekretariátem, který vydal pokyny pro za-
městnávání pracovníků.
Závod, kam byli Bulhaři přiděleni, je měl převzít na nádraží a dopravit je do ubytovny, pověření pracov-
níci měli převzít od nich doklady, přihlásit je k pobytu, zajistit stravování, po příjezdu měli noví nárok na
2 dni neplaceného volna k zotavení. Závod jim měl vyplatit zálohu až do výše 300 korun, měl s nimi uza-
vřít pracovní smlouvu do 31. 12. 1958, měl je zacvičit a zaměstnat je ve skupinách, poskytnout jimpracovní
pomůcky a zajistit i osvětovou péči po pracovní době. Měli pobírat stejnou mzdu jako vlastní zaměstnanci
a ženatí mohli odesílat svým rodinám do Bulharska 500 korun měsíčně, svobodní jen 300 korun.
Dne 20. 7. 1957 se konala porada odboru pracovních sil rady Okresního národního výboru Sokolov,
která uložila provést průzkum připravenosti pro přijetí bulharských pracovníků, bylo třeba prověřit,
zda jsou pro ně připraveny ubytovny, splňující hygienické normy. Bulhaři byli zprvu určeni pro práci
u několika zdejších stavebních firem, budujících na Sokolovsku sídliště i průmyslové objekty. Od čer-
vence 1957 pracovalo u těchto firem a později na dolech celkem 608 Bulharů, do konce roku 1957
klesl jejich počet na 453.
Situaci v sokolovském revíru objasnila zpráva ředitele Karla Houdka z července 1957, určená pro byro
okresního výboru Komunistické strany Československa v Sokolově, týkající se nutného zajištění pracov-
ních sil pro doly. Zdůrazňuje se v ní, že k 1. 7. 1957 chybí v revíru 667 dělníků nejvíce v závodech Dukla
a Medard, že vedení zařídilo ubytovny, že zlepšilo péči o zaměstnance a že žádá o přidělení bulharských
dělníků. Soudobý tisk publikoval v té době dne 12. 8. 1957 také článek, že Sokolovsko potřebuje kvalitní
pracovníky, že se zde zlepšilo technické vybavení provozů, zaměřených na rozvoj povrchové těžby hně-
dého uhlí, že jsou zvýšené těžební úkoly, že chybí 700 pracovníků, že jsou zanedbávány pomocné práce
Parní lokomotiva v lomu Gustav, 1958.
