5
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
Práce Bulharů v sokolovském revíru
Jedním z velkých problémů československého národního hospodářství bezprostředně po roce
1945 se stalo zajištění dostatku pracovních sil vzhledem k organizovanému odsunu tisíců obyvatel
německé národnosti. Noví osídlenci z vnitrozemí, Slovenska i reemigranti těžko zaplňovali zejména
méně lákavé pohraniční oblasti země. Proto již v letech 1946–1948 uzavírala vláda úmluvy o práci
dělníků z Bulharska, Rumunska, Itálie a Polska u nás. Ze dne 16. 9. 1946 pochází úmluva o umístění
12 000 bulharských dělníků v převážně zemědělství. Československá strana se zavázala zajistit jejich
dopravu, ubytování i nutný zácvik v závodech. S nedostatkem pracovníků se tehdy potýkaly i pro-
vozy nově vzniklého jednotného národního důlního podniku na Sokolovsku. Protože se nepodařilo
zajistit plně náhradu, musela zde zůstat velká část německých hornických specialistů s rodinami, aby
bylo vůbec možné plnit stanovené těžební úkoly. Je doloženo, že koncem roku 1948 pracovalo v reví-
ru vedle 12 Ukrajinců a ještě několika cizinců celkem 28 bulharských dělníků. Dne 8. 9. 1948 nastoupili
tři Bulhaři na doly Rudolf-Libík v Habartově, od 30. 9. 1948 pracoval jeden Bulhar jako topič parní lo-
komotivy na dole Antonín v Dolním Rychnově a do prosince 1948 skončil pracovní poměr tří Bulharů
v dolech Rudolf-Libík, rovněž tří v dole Gustav v Habartově, po jednom v dole Marie v Královském
Poříčí a dole Medard ve Svatavě a jednoho na statku v dnes již zaniklé Lískové. Tito pracovníci při-
spěli jistě svým skrovným dílem ke splnění úkolů dvouletého plánu sokolovského revíru v říjnu 1948.
V roce 1949 si ještě jeden Bulhar stěžoval, že mu nebyla vyplacena mzda za duben 1949. Bulhaři byli
nasazeni hlavně jako pomocní dělníci v provozech a tomu odpovídala i výše jejich mzdy. Později dne
11. 10. 1949 byl vyhotoven seznam tří dělníků z dolu Gustav, kterým nebyla vyplacena mzda za pro-
sinec 1948 s vánočním přídavkem.
Závod Gustav v Habartově s elektrárnou a briketárnou, kolem roku 1958.
