34
SOKOLOVSKO
Exploatace Krušných hor i podkrušno-
horských pánví od konce 19. století měla
svou stinnou stránku – zhoršení stavu
vod i ovzduší. Důsledkem, mimo jiné, byl
také rychlý ústup epifytických lišejníků,
které jsou citlivé na exhalace. Dodnes je
velmi patrný rozdíl ve výskytu těchto li-
šejníků rostoucích na kůře stromů v imis-
ně postižených oblastech Krušnohoří
a v neprůmyslových oblastech Šumavy.
V úvodu práce německého lichenologa
Hermanna Langeho Zur Flechtenflora
des Erzgebirges (1929) se dočteme, že
ačkoliv byl Krušných horách v polovině
19. století uváděn hojný výskyt epifytic-
kého lišejníku důlkatce plicního
(Lobaria
pulmonaria)
, ve 20. letech 20. století tu
již tento druh citlivý na imise zazname-
nán nebyl. Po zalesnění krušnohorských
vrcholů včetně Komářího vrchu ve 2. po-
lovině 20. století se situace epifytických
lišejníků příliš nezměnila. Převládající
monotónní smrčiny a blízké emisní zdro-
je způsobily, že citlivé druhy lišejníků se
teprve v posledních letech vracejí do ne-
exponovaných lokalit západního Krušnohoří. Při neúživném žulovém podloží a smrkových mono-
kulturách je botanické bohatství Komářího vrchu vázáno především na prameniště, skály a sutě pak
hostí acidofilní druhy terestrických a petrikolních lišejníků.
Na západním svahu nad mělkou nivou Novoveského potoka je v lese několik drobných prame-
nišť, které hostí typickou vegetaci přechodových rašelinišť: rašeliníky
(Sphagnum sp.)
, čtyři zástupce
brusnic - borůvku, brusinku, vlochyni a vzácnější klikvu bahenní
(Oxycoccus palustris)
, vřes
(Calluna
vulgaris)
, z bylin jsou typickými rostlinami suchopýr pochvatý
(Eriophorum vaginatum)
a úzkolistý
(E. angustifolium)
, ostřice černá a zobánkatá
(Carex nigra, C. rostrata)
, smilka tuhá
(Nardus stricta)
nebo
sedmikvítek evropský
(Trientalis europaea)
. Nejcennější prameniště bylo, bohužel, kolem roku 2005
necitlivě odvodněno a téměř tak zanikla dříve početná populace hmyzožravé rosnatky okrouhlolisté
(Drosera rotundifolia)
. Několik zbylých rostlin se po tomto zásahu uchytilo pouze na okrajích odvod-
ňovací strouhy. Odvodněné části zarůstají vřesem, smilkou a zejména nejhojnější travinou západního
Krušnohoří – třtinou chloupkatou
(Calamagrostis villosa)
.
Na žulových kamenných mořích se díky horské poloze Komářího vrchu vyskytují kromě běžných
druhů i vzácnější horské lišejníky. Nalezneme zde terestrické lišejníky, které rostou v mělkých půdách
především na okrajích východního kamenného moře Ráchel (Steinrachel). Nejčastějším rodem je du-
tohlávka
(Cladonia sp.)
, který je zastoupen na kamenném moři Ráchel dvaadvaceti druhy. Mezi nejzají-
mavější patří horské druhy: dutohlávka sírová
(C. sulphurina)
, dutohlávka velkolupenná
(C. macrophylla)
a dutohlávka sedmikráskokvětá
(C. bellidiflora)
, které také patří mezi ohrožené druhy české licheno-
flóry. Nepřehlédnutelné jsou populace větvených keříčků dvou velmi podobých lišejníků - dutohlávky
Pevnokmínek skalní (Stereocaulon saxatile). Foto P. Uhlík.
