29
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
V té chvíli mladík na koni slyší dívku:
„Proběhni kruhem okolo vesnice. Tím začaruješ pronásledova-
tele“
. Kůň s mladíkem a dívkou oběhnou vesnici. Všude, kudy proběhli, raší tráva a stromy rozkvétají.
Pak teprve vběhnou do vsi.
A už se ženou pronásledovatelé. Ti však, jakmile narazí na čarovný prstenec, tuhnou do skalní po-
doby. Vesničané poznávají, že to byli hřebci z rudé lávy, která se divoce vzepjala na zadních, až ztuhla.
Mladík a dívka se zasnoubili. Měli hodně krásných dětí a založili šťastný rod. Mladá paní naučila lidi
rozdělávat oheň. Od té doby ho všichni dovedou používat.
Uplynula léta, mladík zestárl, ale dívka zůstávala mladá. Jednoho dne muž pocítil, že se blíží jeho
konec. Celý rod se shromáždil, aby se rozloučil. Když rodina stála a klečela v zármutku a bolesti kolem
otce, zaslechla tiché zaržání, připomínající večerní zvonek. Před dveřmi stál stříbrný kůň. Všichni po-
znali, že je to ten kůň, na němž kdysi mladík s nevěstou vběhli do vsi. Tu žena vzala manžela za ruku
a odvedla ho ke stříbrnému koni. Náhle, nikdo neví jak, oba dosedli na hřbet. Když se naposledy
rozhlédli, všem to připadalo jako žehnání lidem, zvířatům, domu, vesnici, loukám i zemi. Potom kůň
s jezdci odklusal.
Vesničané si dokázali vybavit jen to, že se stříbrný kůň zvedl, odběhl do hor a v tu chvíli náhle
vysvitlo znovu slunce. Lidé byli obdarováni slunečním svitem. Sluneční záře probudila lidi k plnému
životu a přírodu k plodnosti. Slunce je nám praotcem a pramatkou zároveň.
Podle proroctví potrvá požehnání vycházející ze slunce tak dlouho, dokud lidé budou žít jako dob-
ří sousedé v přátelství a míru. Když se lidské pokolení proviní a odloučí od lásky, slunce znovu zhasne.
Potom se dvanáct příšer, krvavě červených vraníků, vymaní ze začarování ryzí láskou. Pod rozlomený-
mi okovy dvanácti apokalyptických jezdců země pukne, rozlomí se a svět zanikne.
A proto držte při sobě v lásce a svornosti, nedopusťte, aby vás přemohly pýcha, závist a chorobná
ctižádost. Okolo Vánoc, v mrazu, za nejdelší a nejhlubší noci slavíme znovuzrození slunce. Čas měří-
me podle dvanácti strašných obrů. Dvanáct hodin má den, dvanáct hodin má noc, dvanáct měsíců
má rok a dvanáct je posvátných dnů po zimním slunovratu nebo po Vánocích, zvaných drsné noci. To
je historie pranoci a znovu nabytého světla.
Petr Rojík
Profesoři za školou - film točený na Sokolovsku, o kterém málokdo ví
V roce 1974 se do dějin kinematografie zapsala malá obec na Sokolovsku, Kostelní Bříza, když zde
vznikal film
Sedmého dne večer
, v němž si mimo jiné zahrál i Karel Höger. Jen o rok později se tento
„národní umělec“ a jeden z nejslavnějších českých herců na Sokolovsko vrátil, aby zde natočil jednu
ze svých posledních filmových rolí.
Povídkový film
Profesoři za školou
vznikl na tehdy poměrně oblíbené téma škola a školské prostře-
dí, tentokrát z pohledu učitelů. Ve filmu nalezneme celkem tři povídky:
Jak se plaší smrtihlav
režiséra
Zdeňka Brynycha, která se natáčela na Mostecku,
Téma: Láska
v režii Milana Muchny byla natáčena
na Sokolovsku a přímo v Sokolově a konečně povídka Aljaška, kterou režisér Vladimír Blažek natáčel
opět na Mostecku.
V povídce
Téma: Láska
, která nás zajímá nejvíce, si kromě národního umělce Karla Högera zahrála
také mladičká Lenka Kořínková, v té době již známý a nadějný herec Jaroslav Drbohlav či Dana Med-
řická a Marie Rosůlková. Epizodní roli zde mají i tehdejší začínající filmové hvězdičky jako Magda
Reifová, Michael Hofbauer nebo Miroslav Vladyka.
