28
SOKOLOVSKO
Vlivem zahálky a dlouhé chvíle se však lidé začali mezi sebou hádat. Horlivé hádky a závist vyústily
do zločinů a ošklivých válek. Bůh tomu neblahému dění zpočátku přihlížel. Zaslepení lidé však jeho
trpělivost odměňovali ještě zuřivějšími a surovějšími zločiny.
Proto Bůh sejmul slunce z oblohy a seslal na zemi krutou zimu. A protože lidé ještě nedovedli
rozdělávat oheň a tkát šaty, krutě hynuli. Neumřeli však všichni. Vysoko v horách ležela vesnice. Tam
bývaly i dříve často chladné noci. Nahoře bývala i chudší úroda. Lidé se tam naučili stavět domy a tkát
šaty. Jen rozdělávat oheň ještě nedovedli. Když tedy přišel na zemi neúprosný mráz a sněhové mraky
táhly horami jak temný závoj, horalé velmi trpěli zimou.
V těch horách žil černovlasý mládenec. Jedné krutě studené noci se mu zdál podivný sen. V tom snu
kráčel pohořím, až přišel ke vchodu do jeskyně. Zevnitř prosvítala ohnivá zář. Mladík se vydal za světlem,
které ho vedlo předlouhou chodbou. Náhle stanul na kraji propasti. Ne, to není propast, ale pootevřený
strop veliké jasné klenby. Na stropě se třpytí milióny modrých, zelených a zlatých hvězd. Ne, to nejsou
hvězdy, ale drahokamy, vyzařující silné pestrobarevné světlo. Mládenec shlíží na dno prostory. Uprostřed
mramorové podlahy plápolá velký oheň. Kolem ohně neohrabaně tančí obrovití muži a zpívají:
„Rozdmýchali jsme oheň ze dřeva a kamenů,
už nebudeme trpět zimou,
pořád bude svítit světlo.“
Stíny neohrabanců se mihotají a protahují po stěnách prostory. Kam dopadá stín, hasne barevný třpyt
drahokamů.
Když se mladík probudil, přemýšlel o tom zvláštním snu. Pak se pokusil rozdmýchat oheň po vzoru
obrů, ale nepodařilo se mu to. Proto se rozhodl, že se vydá do hor a bude kráčet ve stopách snu. Aby našel
cestu krajem, na který nedopadalo sluneční světlo, zvolil si noc v měsíčním úplňku. Musel jít sedm nocí,
než našel jeskyni, přesně takovou jakou ve snu. A všechno další se odehrávalo jako v onom snu. Jen obři, ti
netančili, ale spali. Mladík je spočítal. Bylo jich dvanáct. Dvanáct proti jednomu. Ale spali.
Když se mladík nahnul víc nad kraj propasti, plameny vyšlehly výš. Připadalo mu, jako by v plápolavém
ohni rozeznával obličej. Zadíval se pozorněji, a tu spatřil jasně a zřetelně, že v plamenech stojí nádherná
dívka. Zahalena v plamenech, měla šaty z tekutého, barevného, průhledného skla. Jak se plamen zvyšo-
val, přibližovala se její tvář. Mladík zaslechl hlásek vycházející z červených rtů:
„Synu lidí, přines poleno dřeva. Vyšvihnu se na ně a proměním dřevo ve stříbrného koně. On nás oba donese
do tvé vesnice. Tamvás naučím rozdělávat oheň. Ale hoď sebou, ať se odtud dostanemdřív, než se spáči vzbudí.“
Mladík uháněl splnit příkaz. Obři ještě chrápali, jen jeden se neklidně převaloval.
„Je nejvyšší čas,“
šeptla dívka, když se mladík vrátil se dřevem. Nato mladík spatřil, jak se oheň
odpoutává z podlahy a plamínek přeskakuje na poleno. „Pospěš si“, slyší mladík dívčin hlas. Uhání
s plamenem temně rudou chodbou. Než vyběhne z jeskyně, uslyší za sebou hroznou ránu. „Rychle,
rychle“, volá naléhavý hlas. Vybíhají z jeskyně. Tu poleno ožije a mladík pod sebou pocítí koňský
hřbet. Před sebou drží v náručí překrásnou dívku. Vychází z ní zář jako z mírné hvězdy. V zádech je
slyšet hněvivý řev. Pak náhle zahřmí, hora se otevře a její vrchol vyletí do povětří. Okolo dopadají kusy
skály. Potom hora vyplivne oheň. Mladík se ohlídne a vidí, jak se z dýmu a škubajících plamenů řítí
dvanáct hřebců, zběsilých příšer. A ženou se přímo za ním.
V mladíkově vesnici se lidé zděsili, když uprostřed nekonečné noci uslyšeli dunění a sténání pukající hory.
Vyběhli z chalup a uviděli, jak obrovský ohnivý jazyk za sedmero horami olizuje nebeskou klenbu. Pak spatřili,
jak hora vyvrhla oslnivě modrou hvězdu. Za hvězdou vyběhlo z černého dýmu dvanáct ohnivě rudých hvězd.
Modrobílé světlo se zvětšovalo a zjasňovalo, až zazářilo jako vycházející slunce. Muž s nejlepšímzrakempoznal,
že to není třináct hvězd, ale ohnivých jezdců. Zatímco dvanáct hvězd mělo jedovatě zlověstný jas, hvězda,
která se pohybovala před ostatními, zářila teplým, mírným světlem.
