27
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
V tuto dobu projednával „kraslickou kr-
vavou událost“ i československý parlament.
V naléhavé interpelaci několika poslanců
ministerskému předsedovi žádali okamžité
vyšetření tragické události. V odpovědi na in-
terpelaci poslanců předseda vlády Švehla
dne 23. listopadu 1922 uvedl, že trestní řízení
bylo vedeno proti 22 osobám. Deset z nich
strávilo nějaký čas ve vyšetřovací vazbě. Proti
osmi z vyšetřovaných bylo řízení zastaveno.
Tři obžalovaní za přečin byli osvobozeni. Pět
osob bylo odsouzeno pro přestupek útisku
podmínečně do vězení po 24 hodinách, jed-
na osoba pro zločin veřejného násilí do těž-
kého žaláře na dva měsíce bezpodmínečně,
jedna pak pro přečin přestupku tiskového
zákonu k pokutě. Proti třem obžalovaným
nebylo řízení k datu odpovědi ministerského
předsedy ukončeno.
Vojenský prokurátor konstatoval jen po-
chybení u důstojníka, který měl rovnou vyslat
silnější vojenskou asistenci. Kritizováno bylo
i posádkové velitelství v Chebu, které nedo-
statečně informovalo okresní politický úřad
v Kraslicích o podrobnostech spojených s vy-
sláním vojenské asistence.
O rok později si připomenuly nešťastnou událost i místní noviny
Graslitzer Volksblatt
na titulní straně
v obsáhlém článku.
Vdovám a příbuzným obětí vyplatila vláda finanční podporu. Později byl obětem na stráni nad gym-
náziem postaven pomník. Dnes bychom ho však hledali marně, neboť byl po druhé světové válce zničen.
Stanislav Meinl
Zimní legenda z Krušných hor.
Zaznamenali Ernst Leibl a Viktor Karell v Kraslicích. Volně přeložil Petr Rojík.
Před nepředstavitelně dlouhou dobou bylo na zemi věčné léto. Lidé nepotřebovali šaty. Nosili jen
ozdoby ze zlata, stříbra a drahokamů. Šikovně si je zpracovávali do barevných řetězů a náramků. Země
překypovala úrodou. Vše, co lidé potřebovali, jim vyrostlo a sami se nemuseli namáhat. Jen trošku času
a námahy je stálo, aby si natrhali a dopřáli lákavě vonící plody. Práce, jak ji známe, jim byla cizí. Zato rádi
a vášnivě tancovali. A že dny byly příliš horké, dopřávali si radost z tance za úplňku, za hedvábně měkkých
a stříbřitě jasných nocí. S bubny, řehtačkami a tympány vyluzovali někdy pronikavou, jindy zase tlume-
nou, avšak dráždivou hudbu. Šalmaje a flétny jim hrály k tanci, a sami zpívali sametově temnými hlasy.
Dnes neexistující pomník kraslickýmudálostem roku 1921.
