24
SOKOLOVSKO
Třetí člen skupiny, Albert Exler, se narodil v roce 1910 v obci Břidličná-Vajglov, okres Bruntál a před
válkou působil jako redaktor novin DSAP v Opavě. Při mobilizaci v roce 1938 byl povolán do armády,
po přijetí mnichovské dohody krátce žil v Olomouci a poté emigroval do Finska. Tam se dobrovol-
ně hlásil do finské armády, nicméně do „Zimní války“ proti Sovětskému svazu nakonec nezasáhl.
V roce 1941 odjel do Švédska a odtud za dva roky do Anglie. Po seskoku do bývalého Československa
ho ukryl bratr a on sám následně navázal kontakt s bývalým starostou Ústí nad Labem Leopoldem
Pözlem. Exler se následně měl ukrývat v Kraslicích a kontaktovat spisovatelku Ernu Haberzettlovou,
která ho ukrývala osm měsíců ve Vídni.
Dne 5. března 1945 si však pro spisovatelku došlo gestapo. Zatčení se vyhnula rozkousnutím am-
pule s jedem. Alberta Exlera se jí ještě podařilo varovat, nicméně ten byl stejně několik dní poté
zatčen a převezen nejdříve do Liberce a 2. května 1945 do Litoměřic. Odtud se mu podařilo dostat
do Karlových Varů, kde si jej vyzvedla SOE a převezla do Anglie. V roce 1947 odešel do Německa, kde
pracoval jako novinář a později také jako redaktor tiskového střediska sociálních demokratů v Bonnu.
V 80. letech byl vyznamenán Záslužným křížem I. třídy SRN. Zemřel v prosinci 1990.
Jiří Klůc
27. říjen 1921 v Kraslicích
Den před třetím výročím vzniku Československé republiky, ve čtvrtek 27. října roku 1921, se na kraslickém
náměstí odehrála dramatická událost smnoha oběťmi na jejímkonci. Z několika dostupných historických i dal-
šíchmateriálů jsem se pokusil sestavit časový sled událostí, které se onoho podzimního dne v Kraslicích staly.
Po skončení Velké války v roce 1918 i vzniku nové Československé republiky nebyla situace v pohranič-
ních oblastech, kde žilo většinou německy hovořící obyvatelstvo, jednoduchá. Všechny pokusy o odtržení
několika německých provincií od Československa byly v témže roce potlačeny. Nedostatek potravin i je-
jich vysoké ceny stále více komplikovaly sociální situaci většiny obyvatelstva a byly často hlavním důvo-
dem mnoha nepokojů a demonstrací.
Na začátku února roku 1920 zrušilo maďarské národní shromáždění republiku a vyhlásilo Maďarské králov-
ství. Jeho správcem byl zvolen Miklós Horthy de Nagybánya. Bývalý rakouský císař Karel I. Habsburský se po-
prvé na jaře jednadvacátého roku neúspěšně pokusil o opětovné převzetí moci nad částí bývalé monarchie.
O několik měsíců později, 20. října, přicestoval znovu se svou manželkou Zitou do maďarské Šoproně, kde se
chtěl ujmout vlády a obnovit monarchii. Druhý, opět neúspěšný, Karlův pokus vyvolal ohlas i následné reakce
v sousedních zemích. Státy Malé dohody, tedy Československo, Jugoslávie a Rumunsko, se cítily být situací
v Maďarsku ohroženy, protože bývalý panovník sliboval zachovat celistvost území bývalého Uherska.
Dne 24. října nařídil prezident republiky částečnou mobilizaci československé armády. Povolán byl pře-
devším ročník vojenských gážistů, mužstva v záloze a dále pak ročník 1895 a mladší, patřící k pěchotě,
jízdě, dělostřelectvu a letectvu. Zároveň i ročník 1895 a mladších majících technický výcvik.
Zpráva o vyhlášení mobilizace československé armády vyvolala v Kraslicích 26. října 1921 živé diskuze.
Krasličtí branci německé národnosti odmítali nastoupit do svých určených posádek a téměř nikdo z nich
neuposlechl.
Následující den, ve čtvrtek 27. října 1921, bylo vyprovázeno údajně s černým praporem na vlakové nádraží
jen několik jednotlivců, zejména záložní důstojníci. Téhož dne dopoledne vyrazil početný dav místních oby-
vatel na pouť na nedaleký vrch Hausberg, kde se krasličtí povolaní branci dohodli, že nikdo z nich nenastoupí
do vojenských jednotek. Po návratu do města, kolem desáté hodiny dopolední, řada z nich poté obcháze-
