22
SOKOLOVSKO
V šedesátých letech byla Louka přičleněna k sokolovskému okresu. Obec měla zájem o jistou celkovou
stabilizaci. Proto byla jednak započata stavba kravína, což mělo zaručit stálá pracovní místa, dále byl po-
stavený obytný panelový dům a k tomu ještě došlo k rekonstrukci asi patnácti zchátralých domků. Záměr
udržet stálé pracovníky se však příliš nezdařil. A dokazuje to právě i situace v obnovené škole. Například
ve školním roce 1963/64 sem nastoupilo 31 žáků, ale v průběhu roku se jich 11 zase odstěhovalo. Proto se
úvaha zřídit druhou třídu ukázala jako nereálná. Není bez zajímavosti, že v zimním období chodili do zdej-
ší školy také žáci 6.-7. třídy, i když jenom přechodně. Způsobila to totiž sněhová kalamita, která přerušila
autobusové spojení do Nové Vsi, kam starší žáci dojížděli.
Péči o rozvoj malých dětí měl zajistit vybudovaný útulek. Ale protože byl veden nekvalifikovanými
silami, neplnil své poslání, tedy připravit kvalitně malé svěřence k nástupu do 1. třídy. Nutno říci, že
učitel Josef Svoboda se skutečně všestranně staral jak o vzdělání svých žáků, tak o další činnost.
Nacvičoval s dětmi pásma na 3-4 besídky ročně, zejména k MDŽ, 9. květnu a Mezinárodnímu dni dětí,
pořádal naučné vycházky, jistý čas vedl i fotokroužek. Část žáků však byla romského původu, a ti měli
velmi špatný prospěch, protože jejich rodiče se o školní docházku svých dětí vůbec nezajímali. V po-
lovině šedesátých let se začalo hovořit o opravě školní budovy, jejíž stav se zhoršoval, ale nakonec
se od záměru upustilo. V blízké Nové Vsi (bývalý Neudorf) byla totiž zahájena výstavba nové školy
s kuchyní a tělocvičnou. Když pak v Louce bylo pro školní rok 1967/68 zapsáno 14 dětí a z toho pět
prvňáčků, uvažovalo se, že budou ve třídě otevřena jen čtyři oddělení. Avšak po jednání na školském
odboru sokolovského okresního národního výboru bylo rozhodnuto zcela jinak. Jako racionálnější
se totiž jevil návrh tuto malotřídní školu k 30. srpnu 1968 uzavřít. Zdejší děti tedy k 1. září přešly i s ře-
ditelem do ZDŠ v Nové Vsi, kde Josef Svoboda nastoupil jako učitel. A to byl definitivní konec další
malotřídky v našem regionu.
Helena Kavková
Zapomenutý parašutista
O československých výsadkářích z Velké Británie existuje
poměrně mnoho literatury a dalších pramenů, které tuto
slavnou část novodobé české a československé historie
osvětlují. Zřejmě nejznámější výsadkovou skupinou je sku-
pina Antropoid, která provedla atentát na zastupujícího říš-
ského protektora Reinharda Heydricha. V případě operace
Albert, která má úzkou vazbu na náš region Sokolovska, jde
však o věc poměrně neznámou.
Jedním z členů této skupiny byl totiž rodák z Nového Sedla
Otto Pichl. Narodil se 20. listopadu 1896 do rodiny místního sklá-
ře Alfreda Pichla, ale již v roce 1905 se po stávce v místní továrně
rodinapřestěhovalado severočeskéobceHostomicenadBílinou,
kde Otto začal po vyučení na skláře pracovat v místní továrně.
Za první světové války byl povolán do rakousko-uherské armády,
sloužil v Itálii i Rusku a během bojů byl 6. října 1915 u italského
Isonza těžce raněn. Poté znovu pracoval ve sklárně, nicméně
po stávce byl propuštěn a přestěhoval se do Ledvic u Duchcova.
Otto Pichl.
