20
SOKOLOVSKO
13. června 1945 nařizuje Ministerstvo vnitra rozpuštění všech vojenských jednotek mimo armády
a SNB. Jednotky RG se tak z pohraničí v následujících dnech stahují a jejich příslušníci jsou buď de-
mobilizováni, či vstupují do nově zřízeného bezpečnostního sboru –SNB. Tento proces ještě nějakou
chvíli trval, ke zrušení plzeňských RG došlo například až 30. června.
Díky mnoha případům špatného chování a vystupování, včetně případů násilí na německém oby-
vatelstvu, a také díky negativnímu postoji značné části současných českých médií bývá role českoslo-
venských Revolučních gard dnešní společností vnímána spíše záporně. To by však byl velmi zjedno-
dušující a neobjektivní pohled, který neodráží složitost doby a poměrů v pohraničí, nepojmenovává
základní příčiny těchto poměrů, které leží zcela jinde než v květnových dnech roku 1945, a nesnaží se
vidět celý problém očima tehdejších účastníků veškerého dění. Neboť to je v historii a pro historika to
nejdůležitější – snažit se vidět problém očima nikoliv člověka dnešního, ale člověka soudobého. Což
však málokdo dokáže. A pokud ano, zjistí zcela prostou a holou skutečnost, že především v takových
rozbouřených a chaotických dobách se příčiny chování člověka k člověku nezakládají tolik na ná-
rodnosti, ideologii, příslušnosti ke straně či pohlaví, ale zejména na lidských kvalitách toho onoho
dotyčného jedince. A ty bývají bohužel velmi rozdílné.
Vladimír Bružeňák
České vyučování v zaniklé obci Louka
Původní budova německé dvoutřídky v obci Louka (Grün), která je ve školní kronice v pováleč-
ných letech vedená jako Zelená, příliš dlouhou českou historii nemá. V dochovaných reáliích se
uvádí, že ještě počátkem roku 1945 tady byl vrchním německým učitelem Josef Jessek. Ale jistě
stojí za připomenutí, jak se tady potom české vyučování vlastně vyvíjelo. Malý počet dosídlenců
totiž zapříčinil, že po roce 1945, vzhledem k tomu, že Louka tehdy nespadala do našeho okresu,
dojížděly zdejší děti do školy do Bečova.
Je doloženo, že na počátku 20. století měla obec Louka tisíc obyvatel, ale potom se počet poněkud
snižoval. Poslední německý statistický údaj uvádí, že roku 1942 tady žilo 811 obyvatel a nacházelo se tu
152 domů. Nechyběl kostel sv. Václava postavený roku 1724, (který byl zlikvidován v roce 1982) a fara.
Přesný údaj, kdy byla postavena místní škola, není znám. Existuje však zmínka, že byla původně stavěna
jako trojtřídka, ale pro nedostatek učitelů se nakonec učilo pouze ve dvou třídách. A přímo ve školním
stavení byly dva učitelské byty. K obci tehdy patřila osada Kyselka a samoty Horní Hamry a Dolní Ha-
mry, odkud též docházely děti do německé dvoutřídky v Louce. Po poválečném vysídlení původního
německého obyvatelstva po roce 1945 zůstala řada domků trvale neobydlena a stálá migrace pokra-
čovala i po „znovuobnovení“ obce roku 1960. Fluktuace obyvatelstva byla způsobena tím, že většinu
obyvatel tvořili brigádníci, kteří po sezóních pracích zase odcházeli.
Snaha zahájit českou výuku na místní škole se naplnila až 15. ledna 1947, kdy první školní správce
František Baumurk zapsal devatenáct dětí, převážně z východního Slovenska. Tato skutečnost sama
napovídá o jazykových obtížích při vyučování. Zřízena byla pouze jedna třída, která měla pět oddě-
lení, z nichž nejpočetnější bylo první, kam bylo zařazeno 8 dětí. Po zahájení školního roku 1947/48
však k 1. říjnu školu přebírá Josef Dohnal, protože jeho předchůdce nastupuje vojenskou prezenční
službu. Nový správce se snaží o osvětovou činnost, promítá filmy, pořádá naučné přednášky a besedy
a samozřejmě se věnuje svým malým svěřencům. Pouze dva žáci jsou však české národnosti, nadále
převládají východoslovenské děti, jejichž rodiče zde pracují v zemědělství. Josef Dohnal zajištuje
