19
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
ze sběrného tábora v Nejdku uteklo předtím několik internovaných Němců, zřejmě činovníků NSDAP
či SS. Jiné prameny mluví o tom, že v lese byli ukryti dva příslušníci SS Baumgartl a Richter. Richter
pocházel z Krásné Lípy a měl tu rodiče. Oba uprchlíci se u nich ukryli a při pokusu oddílu Revoluční
gardy je 3. června zatknout se oba prostříleli a zmizeli, přičemž jednoho gardistu (prý četníka) zra-
nili. Richterova matka pak spáchala sebevraždu. Obecně tak vzniklo podezření, že místní obyvatelé
uprchlíkům pomáhají. U jednoho obyvatele prý byl nalezen obraz Hitlera a u dalšího stará šavle, což
obojí sloužilo jako "důkaz" o protistátní činnost. Tito lidé byli tedy vzati jako rukojmí, jeden musel
údajně Hitlerův obraz sníst.
Oddíl Revoluční gardy uprchlíky intenzivně hledal, vyvěsil vyhlášky, prováděl domovní prohlídky
a vydal výzvu, aby se uprchlíci do 24 hodin přihlásili, nebo bude zastřelena skupina rukojmích, mezi
nimiž byli i starostové Krásné Lípy a Milířů. Těch 10 měli obyvatelé Krásné Lípy vybrat sami, gardisté
však plán změnili a vybrali je oni. Bylo to šest mužů z blízké Šindelové (Schindelwald) a čtyři z Milířů
(Kohling), úadjně všichni členové NSDAP. Z Milířů to byli Franz Garreis (35 let), Anton Lorenz (34 let), hos-
tinský Heinrich Nier (55 let) a starosta Leo Kunzmann (51 let). Ze Šindelové byl předveden Anton Garreis
(43 let), Adolf Schmucker (46 let), Wenzel Görgner (46 let), Robert Hamm (44 let), Georg Fesselmeyer (45
let) a řezník a starosta Alfred Keilwerth (60 let). Hledání uprchlíků a výzvy byly marné, a proto byla sku-
pina rukojmích 6. června ráno mezi 5. – 6. hodinou nucena si na stráni u Krásné Lípy vykopat své vlastní
hroby, načež byli všichni zastřeleni. Dle některých svědků byli tito muži předtím mučeni. Úředně bylo
formulováno, že šest mužů bylo zastřeleno pro „pokus o útěk“ a čtyři „pro držení zbraně.“ Celé „území
nikoho“ severovýchodně od Kraslic po Nejdek obsadila až 17. června Rudá armáda.
Otázkou zůstává, která československá jednotka tento čin spáchala. S velkou mírou pravděpodob-
nosti to byli příslušníci oddílu ŽELEZO, i když dokázat to nelze. Na rozdíl od jiných oddílů RG si však
ŽELEZO vysloužilo vzhledem k vojenskému výcviku a vystupování svých členů povětšině dobrou po-
věst, a to nejen u orgánů československých, ale i sovětských či amerických. Sami příslušníci ŽELEZA
ale také dodávají, že často museli při zásazích sahat k nejtvrdším prostředkům. Tvrdost a nemilo-
srdnost omlouval po válce jejich velitel František Noha častým napadáním Čechů ze strany Němců,
včetně střelby, nutností zavést pořádek a zabránit chaosu a ničení či nutností postarat se o mnoho
bývalých vězňů z různých pracovních a koncentračních táborů, kteří potřebovali přístřeší, jídlo a péči
a bez nutné tvrdosti vůči místnímu obyvatelstvu to nešlo. Bez pochyby to byla zčásti pravda a v roz-
bouřené době byla míra jisté tvrdosti nezbytná. Otázkou je, zda tato míra byla nutná u deseti zastře-
lených obyvatel Krásné Lípy a Milířů, či šlo prostě jen o obyčejnou pomstu.
Tento případ je největším ná-
silným excesem na Sokolovsku
na odsunovaném německém oby-
vatelstvu. Pamětníci z Chodova
hovoří ještě o šesti zavražděných
místních obyvatelích, což se však
nedá podložit žádnými písemnost-
mi, stejně jako zvěsti o třech zabi-
tých v Lokti, kde navíc na místním
hradě vzniklo vězení, kde zřejmě
docházelo k brutálnímu zacházení
s vězněnými Němci. Jestli v těchto
případech figurovali příslušníci RG,
však jasné není.
Poslední nástup plzeňské RG před rozpuštěním v Nejdku.
