12
SOKOLOVSKO
K odevzdání tohoto psaní mělo dojít 4. ledna 1504, avšak jakmile Šebestián Šlik poselstvo spatřil,
vyrazil mu naproti s mečem a okamžitě se pustil do boje s jedním z poslů, manem Otou ze Šparne-
ku. Šparneka pak Šlik nechal pronásledovat po celém městě a žádal po městské radě jeho vydání. Ta
však pomohla Šparnekovi k útěku. Šebestián po těchto událostech požádal o vojenskou pomoc svého
strýce Mikuláše Šlika z Falknova a saského vévodu. Záhy poté vypukla mezi oběma stranami regulérní
válka. Šlikové zpočátku vítězili a dokonce se jim podařilo vypálit město Loket. Přemožení Loketští opět
žalovali u zemského soudu, leč Šebestián Šlik se k němu nedostavil. Trvalo rok, než se nejvyšší pražský
purkrabí Jindřich z Hradce odhodlal k útoku na vzpurné Šliky. Co se týče složení vojska, které s ním táhlo
proti Šlikům, dochoval se nám v třeboňském archivu zcela unikátní pramen zvaný
„Popis lidí branných
a vozův, kteří k válce proti Šlikům z celého království vypraviti se měli“
. Jedná se o seznam šlechticů, kteří
se této výpravy účastnili. Nacházíme zde pány z Rožmberka, Švamberky, Gutštejny, Kolovraty, pány
z Weitmile, pány z Pernštejna, Zajíce z Házmburka, Kostky z Postupic, Šternberky a příslušníky dalších
významných rodů z celých Čech. V seznamu účastníků výpravy však příslušníky panského stavu mno-
honásobně početně převyšuje nižší šlechta. V případě nižší šlechty se jednalo povětšinou o příslušníky
rodů usedlých na Plzeňsku, Žatecku a Rakovnicku. Je zajímavé, že jedním z nich byl i jistý Habart z Koko-
vic, v němž poznáváme Habarta Kokovského z Hertenberka. Ten byl vzdáleným příbuzným na Loketsku
usedlých rytířů z Hertenberka, kteří patřili k předním představitelům protišlikovského odboje. Snad
můžeme uvažovat o tom, že jej k Lokti přivedla solidarita s jeho příbuznými. K výpravě se rovněž připo-
jili i sousedé Šliků, jako například Pluhové z Rabštejna, páni z Plavna či rytíři z Vřesovic. U každého šlech-
tice je v již zmíněném seznamu poznamenáno, kolik s ním táhlo jezdců, pěšáků a bojových vozů. Počty
Obléhání Lokte, převzato z knihy A. Grosse Dějiny Karlovarského kraje.
