6
SOKOLOVSKO
Dnešní město Chodov bylo pouze malou vsí na „Královské cestě“, směřující z Erfurtu do Prahy, kde
se za vlády krále Karla nacházel pouze kostel sv. Vavřince, manský statek či tvrz a nejspíš pár dalších
usedlostí. V polovině 14. století byl Chodov v majetku Trosta Winklera. V 60. letech 14. století jej pak
drželi bratři Bohuslav a Albrecht z Hertenberka.
Hrad Hartenberk (dříve označovaný jako Hertenberk) drželi v polovině 14. století tři příslušníci rodu
pánů z Hertenberka – Tuto, Habart a Albrecht. Z pramenů bohužel jasně nevyplývá, jaký byl jejich
vlastnický vztah k hradu. Je dokonce možné, že byl Hartenberk hradem královským a Hertenberkové
zde pouze dědičně drželi purkrabský úřad. Toto tvrzení je v rozporu s faktem, že se „majitelé“ hradu
v následujícím období často střídali. Střídání majitelů Hartenberka v následujícím období lze dobře
sledovat na základě konfirmačních knih, v nichž se nachází záznamy o hartenberské vrchnosti, podá-
vající nové faráře do Krajkové. Na konci 50. let 14. století získali část hradu Oldřich a Jindřich Pluhové
z Rabštejna. Roku 1362 prodali Hertenberkové a Pluhové hrad Těmovi z Koldic, který jej o dva roky
později vyměnil s Karlem IV. za plat z města Budyšína. Karel připojil hrad k Lokti a svěřil jej do správy
loketským purkrabím.
Mezi Kraslicemi a Sokolovem se v čase Karlovy vlády těžila měď, ale i jiné kovy, jako například cín,
olovo a stříbro. Již v polovině 14. století vzniklo z podhradí staršího kraslického hradu městečko. Až
do doby husitské neměly Kraslice vlastní kostel. Městečkem procházela tzv. Královská cesta, vedoucí
z Erfurtu do Prahy. Roku 1370 udělil Karel IV. Kraslicím chebské právo, přičemž Krasličtí se v případě
potřeby měli odvolávat k právům města Lokte.
Velmi živou částí Sokolovska byl za vlády Karla IV. Slavkovský
les. Kolem roku 1333 přilákala těžba rud do srdce Slavkovského
lesa na bečovské panství pana Slávka z Oseka-Rýzmburka velké
množství horníků z Míšeňska. Ti zde vybudovali osadu Horní
(ve smyslu „hornický“) Slavkov, která se v 50. letech 14. století
stala skutečným městem. Obdobným způsobem vzniklo na be-
čovském panství Krásno, prvně připomínané roku 1330. Měs-
tečkem se Krásno stalo před rokem 1355, kdy mu Boreš a Slávek
z Oseka-Rýzmburka udělili právo soudu a správy cínových dolů
a rýžovišť. Horníkům ze Slavkovského lesa mohl snad sloužit zá-
hadný kostel sv. Mikuláše nedaleko Hruškové. Nejspíš za vlády
Karla IV. vystavěli ve Slavkovském lese rytíři či páni Plikové erbu
pstruha nový hrad Plikenštejn. Až doposud sídlili Plikové na hra-
dě v Nejdku. Plikenštejn byl malou kamennou stavbou na ská-
le vypínající se nedaleko soutoku Lobezského a Psího potoka.
V 60. letech drželi hrádek páni z Kynžvartu (větev Hertenberků),
leč Plikové zde i nadále sídlili, nejspíš jako jejich leníci. Tehdy také začali užívat dle blízké a dnes již
zaniklé vsi predikát „z Vranova“. V severozápadní části Slavkovského lesa budovali své tvrze v Kamenici
a Kostelní Bříze příslušníci později velmi mocného rytířského rodu Štampachů.
Jak patrně vyplynulo z těchto řádků, zůstává historická věda poznání Sokolovska v době Karla IV.
doposud velmi dlužna. Ostatně celé starší dějiny našeho regionu by si dozajista zasloužily moderní
vědecké zpracování, jež by využilo všech dostupných pramenů z domácích i německých archivů. Pře-
sto patrně nebudeme daleko od pravdy, když prohlásíme, že historické Loketsko bylo za časů Karla IV.
významnou oporou panovnické moci a domovem Karlových věrných služebníků.
Jan Boukal
Erb pánů z Oseka-Rýzmburka (podle
pečeti nakreslil F. Bernau, 1903).
