5
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
v Mělníku a mladý Václav byl pak na Lokti
po určitou dobu vězněn. Navzdory těm-
to nemilým zkušenostem z dětství Karel
na Loket nezanevřel. Po požáru roku 1352
obnovil městu privilegia, která shořela,
a osvobodil Loketské od daní. Pouze v pří-
padě, že král zrovna v Lokti pobýval, mu
mělo být přineseno v dřevěném poháru 5
liber švábských haléřů. Kromě toho obno-
vil Karel mílové právo a uložil obyvatelům
loketských předměstí stejné povinnosti,
jaké měli loketští měšťané.
Sokolov (zvaný tehdy Falknov) snad již
za vlády krále Jana opustili jeho zakladatelé
a někdejší chebští ministeriálové Nothafto-
vé. Poněkud matoucí je, že ještě jeden z No-
thaftů, Albrecht, sepsal roku 1353 jednu ze
svých listin „na Falknově“. Tento pramen je
poněkud v rozporu s dalšími prameny, dle
kterých v Sokolově sídlil loketský purkrabí
Mikuláš Winkler, příslušník na Loketsku hoj-
ně zastoupeného rodu erbu pstruha. S jisto-
tou lze považovat Winklery za držitele Soko-
lova od roku 1360, kdy se Nothaftové defini-
tivně zřekli svých nároků na Sokolov. Tomáš
Winkler, příbuzný někdejšího purkrabího
Mikuláše, držel Sokolov společně se Starým
Sedlem a Lomnicí a dalšími blízkými vesni-
cemi jako královské léno. Právě roku 1360
sliboval Winkler Karlovi, že pokud Sokolov
a své přilehlé majetky někdy někomu zapíše, tak jedině Ješkovi z Velhartic, příbuznému Trostovi Winklero-
vi či svým sestrám Markétě a Anně. Svých majetků se však záhy vzdal, a tak se dostal Sokolov po polovině
60. let 14. století do přímého držení královské komory, o čemž svědčí zápis z konfirmačních knih, dle nichž
v březnu roku 1366 prezentoval sokolovského faráře samotný Karel IV. Sokolov byl za vlády Karla IV. vcelku
malým nehrazenýmměstečkem s vodní tvrzí vystavěnou Nothafty. Není jisté, zda měl již za vlády Karla IV.
právní statut města, neboť existence městských práv z roku 1313 není pramenně podložena.
Mezi Sokolovem a Kynšperkem se rozrůstaly během 13. a 14. století drobné vsi, z nichž stojí za zmín-
ku přinejmenším Hlavno, sídlo rytířského rodu Globnárů, či Chlum Svaté Maří, kde někdy v průběhu
Karlovy vlády vznikla dřevěná kaple, ze které časem vzešlo významné poutní místo. Kolem města
Kynšperku vzniklo v polovině 14. století několik desítek vsí, u jejichž počátků stáli zástavní držitelé
města lanckrabata z Leuchtenberku. Samotné město sestávalo z hradu, kostela pod patronací řádu
křižovníků s červenou hvězdou a městské aglomerace mezi těmito stavbami. Roku 1364 udělil Karel
městu privilegia a dovolil Kynšperským zbudovat kolem města palisádu. Za vlády Karla IV. držel vsi
v okolí Kynšperka Jindřich Planknár z Kynšperka. Zda Kynšperk zástavně držel, či zde působil jako
purkrabí, je nejasné. Dle Kynšperka se pak psali i Jindřichovi potomci.
Originál sochy Karla IV. ze Staroměstské mostecké věže,
umístěný dnes v Lapidáriu Národního muzea (foto autor).
