33
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
stranově obrácená kresba kraslického horníka, kterou nakreslil Josef Brtek podle sochy z původního
kraslického kostela. Každé číslo mělo i průběžné číslování, víme tedy, že bylo celkem vydáno 20 čísel.
Číslován byl i výběr z tisku. Současně se Zpravodajem byla plánována i edice Dokumentace. V ní měly
vycházet kompilační práce příručkového charakteru, především seznamy literatury, přehledy dat, ko-
pie listin a regesta. K tomu však nedošlo.
Původně se pro první čísla počítalo s formátem A4 a technikou cyklostilu. Možnost tisknout u firmy Igor
Minařík vše změnila k lepšímu. Nejlevnější variantou velikosti časopisu byl formát A5. Při 200 výtiscích byla
spotřeba papíru dva balíky po 500 listech a k tomu balík čtvrtek na obal. Tiskaři se dodávaly strojopisy,
které montoval na jednotlivé stránky. To vše doplňoval vlastními grafickými představami. Také se učil,
a tak jsme se někdy víc než podivovali výsledkům. Občas se objevovaly různé zvláštní obrázky. V druhém
čísle k článku Literatura a prameny k dějinám Sokolovska přimontoval malý obrázek hradu Karlštejn. Pro
Igora byl hrad jako hrad a nemohl pochopit, že tomu tak není a čtenáři se budou podivovat, co nás to
napadlo. Ve Zpravodaji měly být i ilustrace, problém byl tisk fotografií. Zpočátku se proto používaly pouze
pérovky. Přesto se ale ve čtvrtém čísle objevily zcela unikátní fotografie původního nostického zámečku
Mes Ideés v Šindelové, předchůdce dnešního Favoritu. To byl tehdy velký objev, který udělala badatelská
skupina klubu ve složení Petr Beran, Brtek a Tyller v Státním oblastním archivu ve Žluticích. Zde nejen že
fotografie objevili, ale také je určili. Do té doby nebyly lokalizovány a ležely mezi tisícovkami jiných foto-
grafií nostického archivu. V pátém čísle byl uveřejněn další velký objev, první zobrazení města Sokolova
na listině z roku 1655. Rovněž objev ze žlutického archivu. Podobných zajímavých objevů bylo mnoho.
Dodnes je pro badatele cenný výběr z tisku ve formě stručných regest. Taková služba dnes velice chybí.
Redakční radou Zpravodaje byl výbor KPOM, redaktorem a editorem Rudolf Tyller a odpovědným re-
daktorem ředitel muzea Oleg Kalaš. Vzhledem k tomu, že se jednalo o tiskovinu pro vnitřní potřebu, ne-
podléhala žádnému schvalování správních orgánů. Naplnění čísla i jeho vydání zajišťoval redaktor. Nikdy
nedošlo k jakékoli kontrole či cenzuře. Odpovědný redaktor a ředitel muzea Oleg Kalaš dal činnosti zcela
volnou ruku. K vydání byly použity všechny příspěvky. Za obsah a původnost odpovídali autoři. Jazykové
korektury a jednotný přepis u prvních čísel zajišťovala Marta Kálalová z měřického oddělení Báňských
staveb. Za zmínku stojí, že nejen že nebyla žádná cenzura nebo kontrola, ale ani nikdo mimo okruh klubu
neměl zájem něco uveřejnit. Skladba čísla byla zcela na vůli redakce. Přitom, jak bylo uvedeno, byl náklad
poměrně vysoký, 200 kusů, a tak více než dvakrát převyšoval počet členů. Náklad se od čísla 2/1991, po ná-
stupu nového ředitele muzea Ing. Pavla Berana, z úsporných důvodů snížil na 150 kusů.
Rok 1990 přinesl velké změny. Dosavadní redaktor se věnoval budování své firmy, a tak další edici
časopisu vedl archivář HDBS Petr Beran. Technickou stránku zajišťoval další člen klubu Robert Koutný
se svojí partou. V roce 1989 vyšlo všech šest plánovaných čísel, pak počet poklesl na tři. Úpadek se
projevil i u tiskaře, začal mít velké množství mnohem zajímavějších zakázek, a tak Zpravodaji věnoval
minimum času. U čísla 1/1991 dokonce zapomněl na první stranu vložit obsah. Situace se stabili-
zovala až v roce 1993, kdy vyšla čtyři čísla. Zdálo se, že je krize překonána, ovšem hned dalším čís-
lem 1/1994 Zpravodaj po téměř šesti letech skončil. Bylo ještě připraveno další číslo, ale nebyla síla
k vydání. To již ani KPOM nevyvíjel žádnou činnost. Časem se klub přátel muzea vytratil a nikdo ani
neví jak a kdy. Nikdy ale nebyl zrušen. Základní parta kolem klubu však vydržela až do dnešních dnů
a tvoří aktiv spolupracovníků kolem sokolovského muzea. Přátelství vzniklá na společných zájmech
se ukázala jako trvalá.
Péčí sokolovského muzea a především jeho historika Jiřího Berana byl v roce 2009 celý Zpravodaj
naskenován a je všem badatelům k dispozici. Stále je využíván jako zdroj informací.
Rudolf Tyller
