30
SOKOLOVSKO
ně. Vedoucím projektantem byl Ing. arch. Vladimír Urbanec. V ulicích Plzeňské, Obce Ležáky a Slezské
navrhl bloky s rohovými sekcemi a plně využil stávající proluky. Součástí této výstavby byla také
školka a jesle. V parteru obytného domu č. p. 1561 v ulici K. H. Borovského byla vybudována moderní
a v té době v Sokolově jediná lékárna. Dnes je zde zubní ordinace. Výstavba probíhala na ploše 6,5
hektaru. Pokud šlo o poměry a skladbu jednotlivých bytů, nelišila se od běžného standardu v jiných
částech města. Nejvíce mělo být dvoupokojových bytů s kuchyní – 213, třípokojových 62, a jedno-
pokojových 13. Čtyřpokojový byt s kuchyní byl na sídlišti pouze jeden. Také garsoniéra byla jedna.
Plocha bytů se pohybovala od 20 m
2
do 56 m
2
. Je zajímavé, že arch. Maxmilián Smolák vypracoval
na celou zástavbu axonometrický pohled, aby bylo při schvalovacím procesu jasné, jak bude lokalita
po realizaci vypadat. Byl zobrazen směrem od okresního soudu k nemocnici a je na něm zřejmé,
že u dlouhých front obytných bloků byla navržena malá odsazení (rizality), aby tuto velkou hmotu
rozčlenila. Stavební povolení bylo vydáno v roce 1957. Při realizaci došlo oproti řešení zastavovacího
plánu k drobným změnám, vyvolaných situací na staveništi. V Purkyňově ulici nebylo přistoupeno
ke zboření domků č. p. 481, 482, 486 a 472-474 a v jihovýchodní části Brněnské ulice nebyl realizován
jednolitý blok, ale byly zde vybudovány tři samostatné objekty s č. p. 1493-1498. Vlastní výstavbu
provádělo více podniků, které v té době zajištovaly v Sokolově realizaci – Průmstav Mladá Boleslav,
Pozemní stavby, Konstruktiva, a Vodní stavby Sezimovo Ústí. Je nutné poznamenat, že ve stejné době
probíhalo budování východního bloku domů na náměstí Budovatelů a hotelu Ohře. V blízkosti síd-
liště „U Soudu“ se stavěla hlavní sokolovská pošta. Ta byla slavnostně otevřena 7. září 1959. Postupně
rovněž od roku 1959 bylo předáváno do užívání celé sídliště. K 1. 1. 1960 byl zřízen Bytový podnik
MNV, který zajišťoval správu domů. Investorem byla nově ustanovena organizace KNV Karlovy Vary
tzv. GIBOV (Generální investor komplexní bytové výstavby). Náklady na jednu bytovou jednotku či-
nily v průměru cca 75 tis. Kčs. Blok domů v ulici Obce Ležáky č. p. 1400-1403, který měl 18 bytů tehdy
stál 1 316 tis. Kčs. Pro porovnání s dnešními cenami stál m
3
betonového zdiva 160 Kčs, potěr betonový
10 Kčs/m
2
malby 2 Kčs/m
2
(dnes 3000 Kč, 350 Kč a 30 Kč). Domům byla přidělena čísla popisná od 1430
do 1561 tak, jak byly postupně kolaudovány. Povrchová úprava ulice Jednoty (dříve Randova) byla
dodělána až v roce 1961. Po dokončení sídliště „U Soudu“ se stavební kapacity soustředily na výstav-
bu dalších bytových jednotek sídliště Na Ovčárně. Pro potřeby města to však nebyl konec výstavby,
která následně postupovala východním směrem. Vznikla tak sídliště, tehdy pojmenovaná po Juliu
Fučíkovi, Marii Majerové a Vítězném únoru. To už je ale jiná kapitola výstavby našeho města.
Jan Rund
Příběh Zpravodaje
Nemyslíme na to, ale jsme neustále účastníky událostí, které se postupem času stávají starými pří-
běhy a ztrácejí se v paměti. Pokud nejsou zaznamenány, mizí v minulosti úplně. K tomu, aby alespoň
některé z nich navždy nezmizely, slouží i časopis Sokolovsko. Přináší mnoho neznámých informací
a příběhů, které se vynořují ze zapomnění trpělivým bádáním, hledáním a vzpomínkami.
Mezi zmizelé příběhy by se neměla přidat krátká historie Klubu přátel okresního muzea v Sokolově,
ve zkratce KPOM. Proto se pokusím na základě listin a osobních vzpomínek přivést na světlo jednu
její část – historii vydávání klubového Zpravodaje. O Klub přátel, založený v roce 1987, byl nejen
v Sokolově velký zájem. Na konci roku 1988 měl již 85 členů ve věku od 15 do 78 let a další stále
