25
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
tak ukončily život mamutího stromu.
Ochrana uschlého sekvojovce už v nové
kategorii památný strom byla úředně se-
jmuta v únoru 1993 referátem životního
prostředí Okresního úřadu Sokolov. Mrt-
vý strom však nezanikl. I po 36 letech tu
stojí jeho skelet. Kmen a částečně i báze
větví v 90. letech postupně obrostly
břečťanem. Síť břečťanových šlahounů
překryla kůru tak, že dodnes z kmene
neopadala, chybí jen na kostrách větví,
jejichž holé pahýly ve vrcholové části
torza trčí do všech stran. Kmen je sice
v bázi vyhnilý, nicméně stále stabilní, za-
tímco břečťan ztratil v posledních letech
na síle a zčásti odumřel. A šťastný konec?
V roce 2009 získala Březová, pod jejíž
územní pravomoc Kostelní Bříza patří,
dotaci na revitalizaci zámeckého parku
v Kostelní Bříze. Práce, které byly hraze-
ny ze strukturálních fondů Evropské unie
a Státního fondu životního prostředí,
prováděla firma Profipark pana Tomá-
še Tlamky. Ten, znalý minulosti parku,
se rozhodl vysadit na upravené terase
nedaleko vstupu do parku a na dohled
od mrtvého sekvojovce jeho nástupce.
Na podzim roku 2009 byl do parku do-
praven 4,5m vysoký, bohatě zavětvený
a krásně rostlý stromek ze školek v Ně-
mecku. První zimu přečkal se ztrátou
spodních větví do metrové výšky, ale v dalších letech už prosperoval. V současné době (březen 2016)
dosáhl pětimetrový stromek s kuželovitou korunou obvodu kmene ve výčetní výšce 56 cm, u země
85 cm. Věřme, že bude důstojnou náhradou svého předchůdce a trvalým obohacením spektra exotic-
kých jehličnatých stromů, se kterými se na Sokolovsku dnes můžeme setkat.
Jak jsem později zjistil, do odborné literatury pronikly první zmínky o sekvojovci v Kostelní Bříze
až v polovině 60. let minulého století. Jeho překvapivý náhodný nález v roce 1961 publikuje F. Štaubr
ve Zprávách Arboreta Nový Dvůr u Opavy (1965/1: 18–19). Udává, že roste v nechráněné poloze, je
z dálky viditelný, typického vzhledu, ale řidší koruny, s množstvím větví 2. a 3. řádu zcela proschlých
a vrcholem dvakrát seříznutým. Tři metry pod současným vrcholem vyčnívá nápadný pahýl o prů-
měru 16 cm, zbytek původního vrcholu, pravděpodobně zmrzlého v kruté zimě 1928/1929. Druhý
pahýl o průměru 8 – 9 cm asi metr pod vrcholem je pozůstatkem špice, která podlehla mrazivým
zimám v letech 1955 – 1957. Tu dal seříznout pan Karel Vojtěch, který jako zahradník-důchodce o park
pečoval. Zajímavé jsou také údaje, které F. Štaubr naměřil: výška stromu 14,25m, kůra až 11 cm silná,
obvod báze kmene 521 cm, obvod ve výčetní výšce 346 cm, stáří odhadnuto na 80 let.
Nově vysazený sekvojovec těsně po výsadbě
(foto Tomáš Tlamka 2009).
