17
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
úpravy - kromě třídy, kabinetu, šatny i toalety byla zřízena i klubovna. Avšak Marie Kopřivová onemoc-
něla žloutenkou a požádala o přeložení a po dobu její nemoc museli jezdit všichni zdejší žáci do Kraslic.
Ve školním roce 1960/61 řídí školu Vladimír Valíška, který do kroniky zapsal, že škola ve Sněžné nyní patří
k nejlepším jednotřídkám v okrese, chválí i renovovaný učitelský byt a má snahu o dosažení dobrých
výsledků. Tomu však brání markantní ubývání dětí, zvláště pak po zrušení JZD. Takže už ve školním roce
1962/63 se poprvé uvažuje o zrušení, neboť ve třídě tehdy zbyly pouze 4 děti. Na nově zřízený státní statek
ale přišli noví pracovníci převážně romského původu a zajistit pravidelnou docházku jejich dětí do školy
nebylo rozhodně snadné. Stav žáků se přesto příští školní rok zvyšuje, a to na 17.
Když na začátku školního roku 1964/65 nastupuje Josef Wimmer do funkce ředitele, je tu v září 20 dětí,
avšak na konci jen 11. Naprostý nezájem rodičů potvrzuje třeba i to, že na besídku k MDŽ přišli jen 3 obča-
né. Josef Wimmer odchází v září 1966 učit do Kraslic a třídu se 12 dětmi přebírá Božena Peterová. Do tříd
je zaveden vodovod, děti chodí na brigády, upravují pomníček, sbírají šrot. Mezi další vyučující se řadí
Ladislav Němec z Liboce, když předchozí učitelka odešla na mateřskou dovolenou. Když se 10. 12. 1968
Božena Peterová opět vrací, je logické, že třída s pouhými pěti žáky nemá budoucnost. A rozhodnutím
ONV je 27. 6. 1969 škola skutečně uzavřena.
Protože však byl objekt školy ve Sněžné po rozsáhlé nedávné opravě v dobrém stavu, došlo k ukonče-
ní vyučování v Liboci a žáci odtud i z okolí jsou převedeni sem. Paradoxně však vyučování nadále upadá.
Ve školním roce 1970/71 totiž už nechodí do školy ve Sněžné ani jeden místní žák a totéž se opakuje i v roce
příštím. Poslední rok, kdy byla tato jednotřídka v provozu, ji navštěvovaly dvě děti z Liboce, dva žáci z Mlýn-
ské a jeden žák z Černé. A tak s koncem tohoto školního roku byla škola ve Sněžné zrušena trvale.
Helena Kavková
Neznámí hrdinové československé zahraniční armády
ze Sokolovska – II. část
V tomto čísle pokračujeme v představení zapomenutých příslušníků československé zahraniční ar-
mády z druhé světové války, kteří se narodili nebo žili v okrese Sokolov.
Emerich Žák
Narodil se 29. září 1901 v Brně-Králově Poli do rodiny Josefa Žáka a jeho ženy Antonie, rozené
Strachovské. Po absolvování obecné školy a vyučení na strojního zámečníka nastoupil počátkem říj-
na 1921 vojenskou prezenční službu. Kde službu konal, nelze z dochovaných materiálů zjistit. Víme
pouze, že to bylo pravděpodobně v telefonním družstvu spojovací čety u nějakého z dělostřeleckých
pluků. Z činné služby byl propuštěn v září 1923 jako četař v záloze. Následně se přestěhoval do obce
Radoškov ležící nedaleko Velké Bíteše, kde začal pracovat jako vedoucí mechanik. V roce 1939 po-
býval u jihofrancouzského Marseille. Zde byl na základě všeobecné mobilizace československých
občanů nacházejících se ve Francii mobilizován do vznikající zahraniční armády. Odvodem prošel 9.
prosince 1939 a pod kmenovým číslem F-842 byl zařazen jako instruktor ke spojovací četě 1. dělostře-
leckého pluku 1. čs. divize ve Francii (přísahu složil 7. března 1940). S touto jednotkou prošel v roce
1940 ústupovými boji proti postupující německé armádě. Po konci bojů s největší pravděpodobností
zůstal ve Francii, kde se skrýval v ilegalitě.
Po osvobození se v roce 1945 vrátil do Československa. Žil krátce ve Svitavách, poté se přestěhoval
do Horního Slavkova. S manželkou vychoval jednu dceru. Zemřel 5. dubna 1987.
