9
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
dotčen, neboť můj syn Ladislav byl panem učitelem k „uvítání“ donucen … a tak dále, a tak dále … zna-
menám se v dokonalé úctě Antonín Nebuželský.
Tento dopis mně předložil pan ředitel, byl bez sebe a označil mne za ztraceného.“
Tento nadšený a nekonvenční v té době 26 letý pedagog dostal tedy úkol vést nově vzniklou první
českou školu v Sokolově. Z jeho zápisů v kronice této školy a z jeho „Vzpomínek“ tak máme možnost vní-
mat atmosféru tohoto města v první polovině 20. let 20. století očima jednoho z českých přistěhovalců.
Budeme-li však porovnávat tyto prameny, zjistíme, že „Vzpomínky učitelovy“ se liší od zápisů v kronice,
a to někdy dost podstatně.
O začátcích svého působení v Sokolově například ve „Vzpomínkách“ uvádí:
„21. října 1922 byl jsem z trestu přeložen do zněmčeného území Falknova nad Ohří jako správce menšinové
školy, kterou jsem měl otevřít. Do Falknova jsem odjel s chutí a pracoval jsem, jak se patří na území, kde je nás
hrstka. Češství se v nás stále víc a více probouzelo a slavnostně otevřená škola přilákala všechny hrdé hraničáře.
Založili jsme Národní jednotu severočeskou, jediný spolek v místech na severu.“
V kronice školy se však můžeme dočíst, že:
„Dne 20. října 1922 splněn byl dávný sen zdejších Čechů a vykonán zápis do jednotřídní státní školy obecné
ve Falknově. Boj, který trval přes dva roky, vedl Odbor Národní jednoty severočeské ve Falknově.“
Budeme-li tedy více věřit dobové kronice než vzpomínkám pana učitele, musíme dojít k závěru, že to
nebyl on, kdo v Sokolově Národní jednotu severočeskou zakládal. V dalším odstavci „Vzpomínek“ pan
učitel uvádí:
„Škola byla umístěna v kapucínském klášteře a zapsáno do ní 22 dětí českých sklářů a horníků. Představený
kláštera kapucín Cardián, starý fousatý řeholník holdoval plzeňskému a často zaklepal na dveře třídy a vedl mě
do sklepa na hlt pivka. Okresní hejtman, Němec jak poleno, ale neškodný, … zato jeho aktuár Třebícký Fran-
tišek, národovec, byl všem vzorem i jeho úředník Marek. Založili jsme divadelní kroužek pod titulem Ústřední
matice divadelního ochotnictva a už se jelo. A kde jsme hráli divadlo? V hoteluWeber, kde byl sál s jevištěm. Jeho
majitel byl Němec Braztferger, hodně mluvil česky a byl nám nakloněn.“
Fotografie z divadelního představení Psohlavci, na kterémměl učitel Kozel hrát Kozinu. S největší pravděpodob-
ností jde o muže vlevo, co sedí uprostřed své rodiny.
