6
SOKOLOVSKO
žovatky už obsadilo naše vojsko, akdyž se khlídce někdo přiblížil napadesát metrů, tak poněm stříleli, protože
bylo vyhlášeno stanné právo. Vrátil jsem se donemocnice ařekl: ‚Milá paní, teď se tam nedostanu. ‘ Ale ráno
hned pomši svaté utíkal jsem donemocnice zjistit, jestli to moji ranění přežili. Až najednoho přežili všichni. Pak
jsem šel nafalknovské velitelství sprosbou: ‚VHabersbirku zůstalo dítě četníka Parduse, on ijehomanželka jsou
těžce raněni, leží tady vnemocnici azoufale prosí, abych dovezl jejich dítě. Dostanu se tam – nakole?‘ Oni mi
řekli: ‚Počkejte, to musíme udělat jinak. ‘ Vzali nákladní auto, tam naložili vojáky azanimi jsem jel já vosobním
autě, vedle mne šofér. Dostal jsem pistoli srozkazem: ‚Když se někdo postaví docesty, střílet. ‘ To jsem ovšem
odmítl: ‚Nebudu střílet ponikom, jsem kněz. ‘ Pistoli tedy držel šofér, vojáci nám ale ujeli ašofér umíral strachy,
tak jsemho těšil: ‚Nebojte, nic se námnestane. ‘ Přijeli jsme doHabersbirku atamuž byli novináři, četníci, vojáci,
fotografové, vyšetřovalo se všechno. Strážnice byla rozstřílená jako zaválky. Když jsem vystoupil zauta – měl
jsem takový černý gumák, jako nosili Němci – tak si mysleli, že jsem německý duchovní, zle se namne mračili,
ale pak jsem řekl hezky hlasitě: ‚Jsem český kaplan zFalknova ajedu pro dítě četníka Parduse. ‘ Hned obrátili
azavedli mě nastrážnici, byl to otřesný pohled. Velitel měl hlavu rozbitou, asi jak ho dobíjeli, apak tam leželi
ještě další dva nebo tři zabití. Můj šofér se skoro zhroutil, ale já opakoval: ‚Jedu pro dítě. ‘ Chalupu jsme našli,
bylo tam dítě sbabičkou, řekl jsem: ‚Babičko, seberte nejnutnější, máme tu auto, odvezeme vás dovnitrozemí. ‘
Naložili jsme je ajeli doFalknova. Dítě jsem pak vzal donáručí adonesl ho ukázat mamince, byla celá blažená,
ale ktatínkovi jsme raději nešli, dítě, bylo asi dvouleté, by se vylekalo, tak byl dotlučený. Babičku jsempak zavezl
nanádraží anejbližším rychlíkem ji poslal kjejím příbuzným, kamsi kPlzni. ‘
Jeden z nejtěžších úkolů v kněžském životě Josefa Zvěřiny přišel 17. září, kdy celebroval církevní
obřad nad rakvemi osmi četníků, kteří před několika dny na Sokolovsku padli. Celý akt se odehrál
v tělocvičně české menšinové školy v dnešní Komenského ulici a přítomni mu byli zástupci četnictva
včetně zemského velitele generála Šustra a celá řada osobností veřejného života. Rakve byly po ob-
řady naloženy na automobily a těla byla odvezena do domovských obcí padlých, kde byli tyto první
oběti nacismu slavnostně pochovány.
Pohřeb 8 padlých četníků vsokolovské české škole 17. 9. 1938, farář Zvěřina nasnímku uprostřed.
