20
SOKOLOVSKO
důstojníkem tankového praporu a později i 1. čs. samostatné tankové brigády.
„Dne 5. 11. 1943 vdobě
nástupu na Kyjev, když nepřátelské letadlo zapálilo bednu s municí na autě, vyskočil na auto, bednu
shodil, oheň uhasil, čímž předešel výbuchu veškeré munice. “ Literárněji je tato událost popsána vknize
ZBuzuluku doPrahy: „Vtankovém praporu prožili právě krátkou, ale všeobecnou hrůzu, když náhle se vy-
nořivší nepřátelský letec zasáhl dávkou palubního velkorážního kulometu bednu smunicí naautě. Ale už
je tu malý atletický rotný Rudolf Kiklhorn, škodovácký montér, skok naauto, dva tři energické opřesné po-
hyby abedna je nazemi; vněkolika okamžicích zlikvidoval nebezpečný oheň. “
Demobilizoval na podzim
1945 v hodnosti poručíka technického zbrojnictva. Po válce bydlel nejdříve krátce v Chebu, poté se
přestěhoval do Sokolova, kde bydlel v Jiráskově ulici. Pracoval jako zámečník Sokolovských dolů. Ze-
mřel 12. listopadu 1966. Vyznamenán byl Čs. válečným křížem 1939, Čs. medailí Za chrabrost před ne-
přítelem, sovětskou medailí Za odvahu (21. 12. 1943),
sovětskou medailí Za osvobození Prahy, Sokolovskou
a Dukelskou pamětní medailí a dalšími řády.
Bojů na východní frontě se zúčastnil i
Ferdinand
Dörfler/Dvořák
. Narodil se 6. března 1923 ve Vyso-
ké České na Volyni. Spolu se svým starším bratrem
Václavem vstoupil 25. února 1942 do čs. jednotky.
V Buzuluku absolvoval kurz stíhačů tanků, boje
o Sokolovo se zúčastnil jako střelec těžkého kulo-
metu kulometné roty. Během bitvy na Dukle utrpěl
jako velitel družstva kulometné čety 3. pěšího pra-
poru 1. čs. samostatné brigády těžké zranění do pra-
vé nohy. Po vyléčení se v listopadu vrátil do osvobo-
zené republiky jako četař, krátce se zdržoval v Plzni.
Od 1. 12. 1946 sloužil jako voják z povolání, nejdříve
krátce v Milovicích, poté u pěšího pluku 64. V roce
1958 absolvoval zdokonalovací kurz důstojníků
vojenských správ. Od 19. března 1965 do 19. ledna
1970 působil jako náčelník Okresní vojenské správy
Sokolov. Do zálohy odešel 31. října 1978 coby pod-
plukovník, na kterého byl povýšen 1. října 1975.
Po ukončení vojenské služby žil v Okrouhlém Hra-
dišti u Tachova. Zemřel 7. 2. 1991.
Posledním zástupcem čs. zahraniční armády z Východu je
Josef Hába
. Narodil se 19. března 1912
ve Straklově Českém na Volyni. Vychodil pouze dvě třídy obecné školy, poté pomáhal v zeměděl-
ství. Před vstupem do čs. jednotky sloužil v Rudé armádě. Spolu se svým mladším bratrem Vladi-
slavem vstoupil 23. února 1942 do čs. jednotky. V Buzuluku absolvoval kurz stíhačů tanků. Boje
u Sokolova se zúčastnil jako zástupce velitele družstva a střelec lehkého kulometu. Za statečnost
obdržel Čs. válečný kříž a sovětskou medaili Za odvahu, protože
„jako střelec zlehkého kulometu 8.
3. 1943 přesnou palbou vyřadil několik desítek nepřátelských automatčíků. Přesto, že byl raněn, neopus-
til zbraň aplnil dále svůj úkol doukončení boje. “
Zúčastnil se všech dalších bojů, po vzniku armád-
ního sboru se stal výkonným rotmistrem hudební čety 3. čs. samostatné brigády. Demobilizoval
v prosinci 1945 v hodnosti rotmistra. Po válce se usadil v obci Soseň na Rakovnicku, kde pracoval
v zemědělství. Poté se přestěhoval do Sokolova na Starou Ovčárnu. Zemřel 2. října 1976.
Jiří Klůc
Ferdinand Dörfler/Dvořák
