14
SOKOLOVSKO
Česká menšinová škola v Bukovanech
Možnost nových pracovních příležitostí, které vznikaly s rozvojem průmyslu i v našem severozá-
padním pohraničí v druhé polovině 19. a začátkem 20. století, ovlivnila podstatně změnu struktury
obyvatelstva. Začala se zde totiž usazovat řada českých rodin. A s postupem doby se tak začala
krystalizovat snaha zajistit pro jejich děti české vyučovaní. Patrně prvním koordinovaným krokem
v tomto záměru se stal již rok 1909, kdy řada bukovanských, haselbašských a svatavských Čechů
přišla s požadavkem zřídit ve Svatavě českou školu. Avšak toto úsilí narazilo na silný odpor jak
zaměstnavatelů, tak obecních zastupitelstev, a mnozí z těchto žadatelů byli propuštěni ze zaměst-
nání i vypovězeni z bytů. České vyučování tak nebylo až do zániku rakousko-uherské monarchie
v našem regionu povoleno. Děti přistěhovaných Čechů musely proto navštěvovat výhradně němec-
ké obecné školy, což se později ukázalo jako komplikovaný problém.
Teprve po vzniku Československé republiky nastávají v pohraničních oblastech příznivější podmínky
pro zakládání českých menšinových škol, protože tento záměr podporovalo i ministerstvo školství. A toho
využily i příslušné instituce i občané v našem regionu. A mezi tyto první „průkopníky“ patří i česká výuka
v Bukovanech. Možnost českého vyučování v této hornické obci ovlivnila do jisté míry vstřícnost starosty
i vedení zdejší pětitřídní německé obecné školy, které projevilo ochotu pro tento účel pronajmout v ob-
jektu německé školy jednu místnost, a to tělocvičnu. V úvodu školní kroniky zmiňuje tuto skutečnost
první zdejší školní správce Ludvík Maleček. Tělocvična byla upravena jako třída a vyučování zde započalo
18. září 1919. Bylo potřeba řešit zásadní problém. Většina žáků totiž neuměla pořádně či vůbec česky, pro-
tože doposud chodila do škol německých nebo pocházela ze smíšených manželství, kde se spíše mluvilo
rovněž německy. Snaha, aby ovládali i český jazyk, však řadu rodin vedla k tomu, že projevily zájem, aby
jejich děti začaly do této nové české jednotřídky chodit. Navíc v té době bylo menšinové školství teprve
postupně uváděno do praxe, a to jen v několika málo místech našeho regionu, takže bukovanskou školu
navštěvovali také žáci z okolních obcí, dokonce i z Falknova. Zapsáno zde bylo přes 50 dětí. Pro lepší zvlád-
nutí českého jazyka byly děti rozděleny do dvou skupin a vyučování probíhalo polodenně. Nepodařilo se
však zajistit učitelku ručních prací, a tak starší žákyně docházely jednou týdně do Citic.
Poměry a podmínky nebyly vůbec jednoduché, podařilo se zajistit jen nejnutnější vybavení a škol-
ní kabinet byl zřízen mimo budovu, a to v domku č. p. 13, kde byl i byt správce školy. Ve druhém škol-
ním roce 1920/21, kdy bylo zapsáno 54 dětí, dochází začátkem prosince ke změně správce, kterým se
stal František Merhaut. Ale krokem vpřed bylo založení místního školního výboru v čele s horníkem
Václavem Fišerem. Třída se také stala jediným místem v obci, kde se mohla česká menšina scházet,
a tak na školních besídkách k významným výročím, jako byl 28. říjen či narozeniny TGM, byla vysoká
účast rodičů. Došlo dále také k založení české knihovny, dětem byly předčítány pohádky, aby se zdo-
konalily v češtině. Výuku ručních prací zajišťovala Emilie Knížková, která do školy docházela, v květnu
ji vystřídala Leopolda Martínková. Náboženství vyučoval Jeroným Nakládal. Záznam z dalšího školní-
ho roku není uveden, což se bohužel vztahuje i na jiná období. Pro školní rok 1923/24 pak byl na tuto
školu přidělen jistý učitel Zelený z Lipnice (Litmiz), ale protože v obci nebyl vhodný byt pro rodinu
ženatého učitele, přichází na českou bukovanskou jednotřídku Antonín Barták, který vyučoval 53
dětí. Ruční práce docházela vyučovat Alžběta Skoková.
Otevřením české menšinové školy ve Falknově se ve školním roce 1923/4 též citelně snižuje počet
žáků na 29, což však byl pro zdejší výuku jistý přínos, učitel se mohl dětem více individuálněji věno-
vat. Kronika dále zaznamenává, že další nový správce tu nastupuje ve školním roce 1928/29, stal se
