13
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
SPÚ a KNV již v roce 1947. Demontáž byla zadána R. Rybínovi, místnímu kamenosochaři. Než k tomu
však došlo, byly soukromé slévárny zrušeny. Ministerstvo těžkého průmyslu zakázalo provádět veš-
keré práce z bronzu a jediná slévárna závodů umělecké kovovýroby Praha, která byla řízena státem,
podléhala dlouhodobému plánování. Proto nastalo vyjednávání a zdůvodňování nutnosti ve městě
sochu postavit. Pro odstranění byrokratické bariéry použili funkcionáři MNV řadu politických argu-
mentů. Například bylo řečeno:
„Socha přinese další vzpruhu vpracovním úsilí zasplnění úkolů vevýstav-
bě socialismu atento symbol, nakterý se budou upírat zraky všech, připomene přísahu 9. května. Bude
tak rozbíjena snaha nohsledů západu, kteří mezi námi narušují budovatelské úsilí lidu“.
V té době byl
prezentován názor, že jde o bojovníka Rudé armády. Proto se i funkcionáři MNV dotázali autora, proč
jsou na sádrovém odlitku znaky československé armády. Zdrůbecký dlouhým dopisem vysvětloval,
že nikdy se o sochu rudoarmějce nejednalo, a to ani podle soutěže. Postavu koncipoval jako vojáka
z naší vlasti. Dále vysvětloval, že vztažená ruka má představovat mírový pozdrav a zároveň výstražné
znamení „stůj a ani o krok dále“. Zbraň v pravé ruce pak značí, že náš lid nedopustí, aby nový Sokolov
byl jiný než slovanský. Takto také prezentoval sochu bojovníka, kterou představil na výstavě Akade-
mie výtvarných umění v květnu 1949 v Praze. Zde za ni obdržel Schichtovu cenu, která mu umožnila
studijní cestu za hranice.
Až v červenci 1951 byla potvrzena objednávka na odlití slévárnou umělecké kovovýroby Zukov.
Podle kroniky a faktury byla socha dokončena 9. listopadu a namontována na připravený podsta-
vec v Sokolově. Přesně za dva dny, 11. listopadu 1951 došlo k slavnostnímu odhalení. Slavnost byla
pečlivě připravena. Přítomno bylo asi 2000 účastníků. Zazněla naše a sovětská hymna, na závěr byla
zpívána internacionála. Úvodní slovo přednesl tehdejší předseda MNV Jaroslav Mareš. Hlavní projev
měl účastník bojů u Sokolova a čestný občan našeho města Dr. Bedřich Steiner a další. Přítomni
byli autor Zdrůbecký, předseda KNV Aubrecht a předseda ONV Brouček, který vyznamenal účast-
níky válečného odboje. Čtveřice vybraných zástupců uložila do pomníku prsť z bojiště od Sokolova
v SSSR. Slib věrnosti republice přednesl za pionýry, svazáky a příslušníky SNB vyznamenaný František
Macek. Poté byla zahrána a zazpívána Píseň práce. Aby skutečně nic nerušilo atmosféru přátelství
se Sovětským svazem, byla den předtím přejmenována ulice Dr. E. Beneše na J. K. Tyla. Přátelství se
SSSR bylo tak silně ideologicky prosazováno, že i v samotné soše bojovníka od Sokolova spatřovali
občané rudoarmějce. Ve všech souvislostech pak toto vyvolávalo nepříznivé emoce, a tak se stalo, že
již v roce 1954 byl pomník poškozen trhavinou. Také v roce 1968 byla socha stržena na protest proti
sovětské okupaci.
A jaké byly osudy autora sochy? Vendelín Zrůbecký absolvoval v roce 1951 AVU a byl ihned odve-
den na vojenskou službu do Slaného. Poté nastoupil do Armádního výtvarného studia a tam vytvářel
plastiky a sochy podobné té, kterou realizoval v našem městě. Za svá díla se stal nositelem ceny
Víta Nejedlého a v roce 1982 obdržel titul zasloužilý umělec. O čtyři roky později umírá ve věku 64
let. Dnes nám tento pomník připomíná díla socialistického realismu a v historii města má své místo.
Do dnešních dnů se zde konají pietní akty k uctění obětí bitvy u Sokolova.
Poděkování.
Za vstřícný přístup a pomoc při vyhledávání cenných údajů srdečně děkuji pracovníkům Státního
okresního archivu v Sokolově se sídlem v Jindřichovicích.
Jan Rund
