4
SOKOLOVSKO
ní rady osvětové. K tomu hovo-
řil, jak vypadal film a čemu sloužil,
a připojil k tomu výklad na téma 30 let
sovětského filmu. Pomocí sestavené
série uměleckých reprodukcí, převážně
klasického umění, ukazoval základní
vlastnosti uměleckého díla, na repro-
dukcích dokládal, co je kýč a co dílo ne-
dobré a jak vypadá absence umělecké
práce na obrazech. Sekora se zmiňoval
ve zprávě celkem pochvalně o obecen-
stvu a zdůraznil nabyté zkušenosti jako
dobrý předpoklad pro další působení
v roli patrona. Osvětový referát ONV
v Sokolově hodnotil Sekorův patronát
pozitivně, zamýšleného účelu bylo podle něj dosaženo. Zmínil se však o celkové náročnosti programu,
který trval leckdy od odpoledne až do nočních hodin. A připojil naději, že bude možné opakovat zájezd
i v příštím roce.
Tímto způsobem posloužil nově etablované komunistické diktatuře. Komunistická kulturní politika
v boji za výchovu nového socialistického člověka neváhala přikročit k ideologické indoktrinaci dětí.
Na Sekorových kreslených seriálech a knihách z padesátých let lze demonstrovat základní principy pro-
pagandy. Případ Ferdy Mravence dokládá, jak sofistikovaně komunistická moc zneužívala populární
a původně zcela apolitickou postavičku, která se od konce třicátých let stala mezi dětmi velmi popu-
lární. Otázkou však zůstává, do jaké míry se na Sekorovi projevil tlak režimu, podlomené zdraví jeho
ženy i jeho samotného, kdy přežil dva německé pracovní lágry, či problémy s pracovnou - komunistická
bytová komise Národního výboru Prahy 5 odmítla Sekorovým možnost rozšíření pražského bytu z dů-
vodu, že i přes členství v KSČ je stále příslušníkem buržoazie („Pracovny se přidělují jen těm, kdo jsou
prospěšní pro společnost“). Proto nelze hledět na Sekoru jako na pouhého přisluhovače stalinského
režimu, nýbrž jako na člověka, na kterém se podepsaly traumatické válečné zkušenosti a zcela jistě
i bolševické praktiky nových vládců Československa.
JanNedvěd
Otto Pfeiffer (1907–1978), hudebník, hudební pedagog a skladatel
z Habartova
Při studiu dějin sokolovského revíru se z mírné mlhy lidského zapomnění vynořují další a další ve své
době významné osobnosti. Jednou z nich je hudebník, hudební pedagog a skladatel Otto Pfeiffer (Pfei-
fer). Jeho jméno uvádí jen Weinmannův slovník a zmiňuje se o něm a jeho činnosti ještě rukopisná studie
Jana Zmrzlého. Nekrolog napsal Willibald Görl.
Otto Pfeiffer pocházel z německé hornické rodiny z Lítova, jeho otec Michal (Michl) se dle údajů
z matriky narodil dne 13. 5. 1874 a 29. 5. 1900 se oženil s paní Marií (nar. 15. 2. 1879). 1. září 1900 pak
nastoupil do práce k Bodenským dolům v Habartově, kde pracoval jako horník až do konce roku 1925.
Kreslení na besedě s dětmi, 50. léta.
