3
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
nakreslit obrázek s pořádkem v táboře, sdělil Sekorovi znechuceně, že by ho nejraději zastřelil. Kromě
deníku vytvořil obrázkové album, které tvoří tečku za jeho humoristickou kresbou. Kreslil karikatury
svých druhů, které pak rozdával, psal táborový deník pro potěchu a pozvednutí morálky.
Po válce se Sekorova rodina šťastně sešla. Lidové noviny již o něj nejevily zájem, zřejmě v souvislosti
s osobní animozitou Eduarda Basse. Válka zradikalizovala jeho názory - vstoupil do KSČ, kam ho zavála
zkušenost z Mnichova, pobyt v lágru a prožitek holocaustu jeho ženy, která se vrátila s podlomeným
zdravím. Své členství chápal jako obecně prospěšnou osvětovou činnost. Sekorovi komunističtí příbuz-
ní byli z jeho vstupu do KSČ zděšeni, zejména poté, co jim objasnil, že vstoupil jen proto, že mu KSČ
připadala nejvlastenečtější a pro republiku nejprospěšnější.
Po komunistickém únorovém puči
roku 1948 se stal na základě pověření
Syndikátu českých spisovatelů v září 1948
kulturním patronem okresu Sokolov. Se-
kora se tehdy ujal nelehkého úkolu, zvlášť
v situaci, kdy se celé pohraničí vzpa-
matovávalo z odsunu německého oby-
vatelstva, doosidlovali ho reemigranti
z vnitrozemí a z mnoha oblastí východní
a jihovýchodní Evropy, z nichž někteří
ani neuměli správně česky. Oficiální do-
pis z 15. září 1948, psaný okresním kni-
hovnickým inspektorem Z. Bergmanem
a okresním osvětovým pracovníkem F.
Jarolímem, zve Sekoru na oslavu jed-
notné školy konané 26. září v Hornickém domě. Zde měl být spisovateli předán kulturní patronát nad
okresem. Sekora v korespondenci s Jarolímem projevil jistou obavu, zda se mu podaří kulturně pečo-
vat o dospělé, když je zvyklý na práci s dětmi. Usoudil, že bude mluvit o tom, jaké četbě se vyhýbat
a o příkladech knih, které mohou prospět našemu životu. Projevil však zájem o ochotnické vesnické
divadlo a výtvarné umění. Zároveň prosil inspektora, jestli by si mohl nadělat nějaké pracovní hodiny
v sokolovských dolech, zřejmě chtěl lépe poznat hornickou práci pro připravované leporelo
Jak se uhlí
pohněvalo
. Dne 25. září Sekora přijel a zúčastnil se oslav v Hornickém domě, kde také přednášel. O rok
později pak podle oficiální Zprávy o činnosti kulturního patrona okresu Sokolov ve dnech 7. – 23. září
1949 zahájil svůj patronát. Přijel propagovat dobrou knihu mezi mládeží, zejména sovětskou, dále také
sovětský film v rámci akce „Dny sovětského filmu“, jenž slavil 30. výročí. Zároveň se Sekorou jezdilo
Vesnické divadlo (Moliérův
Lakomec
,
Bercadot
od Balzaca), maňáskové divadlo (hra
Kocourkov
) a pu-
tovní kino ministerstva zemědělství. Bydlel v Sokolově v bytě Z. Bergmanna. Účastnil se 43 vystoupení
v okrese a zaměřil svůj zájem zejména na školní mládež. Mladším dětem vykládal, jak se vymýšlí kniha
pro mládež, aby jí děti četly a bavila je. Ukazoval také kresbu pro děti, hrál maňáskové divadlo, kdy
pejsek zachází špatně s knihou a holčička jej opravuje. Starším dětem vykládal, jak se za kapitalismu ko-
řistilo na úkor úrovně, jak se kazil vkus čtenářů. Za pomoci maňáskové hry vyložil, co jsou špatné knihy
klukovské, holčičí, měšťácké, a jak s nimi naložit – vše vyřídí proletářský sběrač starého papíru. Což bylo
paradoxní vzhledem k jeho prvorepublikovému působení a vztahům s nakladateli.
Dospělým na Sokolovsku přednášel, jak se spisovatelé a výtvarníci zapojovali do budování stá-
tu a jak vypadal knihkupecký a nakladatelský trh dřív, kam spěl kulturní rozklad měšťáckého umění
a jak bylo třeba nápravy. Součástí besed s dospělými bylo promítání filmů Putovního kina či Okres-
1. máj 1950 v Sokolově.
