40
SOKOLOVSKO
Až do konce druhé světové války to byla dvoutřídní škola ryze německá. Přelomem v dalším vývoji a pomě-
rech se stává poválečné období, kdy se podařilo po odsunu většiny německého obyvatelstva obec částečně
dosídlit. Byla zde řada stavení i větších statků, které lákaly lidi z vnitrozemí. V roce 1950 tu bylo 164 domů a 407
obyvatel. Název obce se počešťuje, nejprve na Dohnalov, který se ovšem neujal, a pak na Vřesovou. A velkou
změnou také bezesporu bylo to, že se v bývalé jednopatrové německé obecní škole brzy začalo učit česky.
České vyučování bylo ve Vřesové zahájeno 1. prosince 1945 a určitě
nebylo lehké. Zapsáno totiž bylo 19 dětí, ale z nich byly pouze dvě české,
ostatní německé. Prvním školním správcem školy této zatím jednotřídky
se stává Jiří Troup. Ten tady však učil necelý měsíc, a když po vánočních
prázdninách odešel do Chodova, byla škola do 21. února 1 946 uzavřena.
Jeho nástupkyně Marie Seidlová, která na tuto vesnickou pohraniční ško-
lu přišla dobrovolně, to rozhodně neměla lehké. Objekt byl vlhký, okna
shnilá, vybavení pro výuku minimální, nebylo dost učebnic, okolí školy
bylo zpustlé a zpustošené. Přesto však obec postupně ožívala dalšími
dosídlenci, kteří uspořádali seznamovací večer v hostinci Aloise Jelín-
ka, kterým byl prvním českým dosídlencem ve Vřesové. Veselo prý bylo
i tehdy, když jeli noví dosídlenci i s dětmi na koňských povozech do Cho-
dova přebírat dekrety na usedlosti a cestou se zpívalo. Do zpěvu však
jistě nebylo učitelce Marii Seidlové. Ta totiž od září 1946 vyučovala sama
dopoledne i odpoledne. Rostoucí počet dětí si totiž vyžádal otevření druhé třídy, pro kterou však určitý
čas nebyl k dispozici kvalifikovaný pedagog, což byl dlouho ožehavý problém na zdejších malotřídních
školách. Novou posilou se stal až učitel Miroslav Zelenka, který do zdejší dvoutřídky nastoupil 9. října 1946.
I přes řadu obtíží však ani tady nechyběla snaha zvýšit všestrannou, hlavně zdravotní péči, protože kvůli
nedostatečné výživě měla řada žáků zduřelou štítnou žlázu. V prosinci obdržela škola příděl 60kg cukru,
který byl rozdělen mezi žáky, a z peněžitého daru byly dětem zakoupeny bačkory na přezutí. Později začaly
být podávány svačiny v podobě housek a kakaa. Ve školním roce 1947/48 sem nastupují dva noví učitelé.
První třídu s 36 zapsanými žáky převzal Jiří Fořt a druhou s 27 žáky Josef Kačer. I ze strohých zdrojů, které jsou
k dispozici, je zřejmé, že škola se měla k světu. Pořádala besídky, brigády na opravu okolí, zúčastnila se Dne
dětské radosti v Novém Sedle, uspořádala výlet na Klínovec. Jiří Fořt vytrval na zdejší škole i v školním roce
1948/49, avšak druhý učitel Josef Kačer odešel. Prý uprchl do Německa. A tak se druhé třídy 15. března 1948
ujal Josef Šafránek, který sem přišel ze školy v Loučkách. Ke změně v první třídě dochází v dalším školním
roce 1949/50, kdy Jiří Fořt odešel na vojnu. Na jeho místo přichází Marie Gebauerová, která se narodila v ne-
dalekém Vintířově a vrátila se po studiu učit blízko svého rodiště. Převzala zde tehdy 25 dětí, ve druhé třídě
jich Josef Šafránek měl 33. V této době pomáhalo škole aktivně Sdružení rodičů a přátel školy. Organizovalo
Škola v zimě roku 1957.
Škola v roce 1958 (zřejmě po opravě).
Kaple sv. Vendelína, v níž se
též vyučovalo na začátku
19. století.
