38
SOKOLOVSKO
výnosných a významných úřadech, např. Konrád Metzsch byl míšeňským purkrabím a biskupským
radou a Jindřich Metzsch byl naumburským kanovníkem. V naumburském dómu je dochováno něko-
lik náhrobníků členů této rodiny. Rodina Metzschů, která byla později povýšena do panského (1699)
a hraběcího (1703) stavu, žije dodnes.
8. Sparneckové (Šparnekové)
Sparneckové byli starým rytířským rodem usedlým ve Francích, Vogtlandu a v českých zemích.
V erbu měli dvě červené krokve ve stříbrném štítu, klenotem bylo křídlo, na němž byl zpodobněn
stejný motiv jako na štítu, přikrývadla byla červená a stříbrná. Predikát „ze Sparnecku“ se u příslušní-
ků rodu objevuje poprvé roku 1223. Sparneckové náleželi ve svých počátcích mezi chebskou minis-
terialitu, avšak současně s tím byli také ministeriály hrabat z Merana. V průběhu 14. století zastávali
Sparneckové významné úřady na Chebsku a ve Francích, např. Arnold Sparneck byl v letech 1317-18
chebským zemským sudím a Rüdeger Sparneck byl rychtářem v Chebu. Rod vymřel roku 1744.
9. Rytíři z Bose
Starobylá saská rodina rytířů z Bose pocházela z kraje kolem merseburského biskupství. Jejich er-
bem byl polcený stříbrno-černý štít s červeným lemem (obrubou), klenotem byla špičatá (tzv. uher-
ská) čapka opatřená třemi stříbrnými a třemi černými kohoutími péry s červenou špičkou, přikrývadla
byla černá a stříbrná. Příslušníci rodu se nejvíce uplatnili v politice a ve vojenství. V průběhu věků se
mimo německé země usadili i v Nizozemí, v Rusku a v Americe. Rodina Bose žije dodnes.
10. Reitzensteinové
Francký rod s predikátem z Reitzensteinu pocházel z tzv. Franckého lesa (Frankewaldu). V erbu měli
stříbrné břevno pokosem v červeném poli, klenotem byla dvě červená křídla se stříbrnými břevny, při-
krývadla byla červená a stříbrná. Reitzensteinové byli jednou z větví rodu rytířů z Grünu. Tato větev se
vydělila teprve roku 1325, kdy jistý Konrád z Grünu poprvé užil predikátu „z Reitzensteinu“. Jiří Zikmund
Reitzenstein byl roku 1630 vlastníkem Habartova. Mezi Reitzensteiny bychom v průběhu věků nalezli růz-
né osobnosti, které hrály v německých dějinách nemalou úlohu. Byli politiky, vojevůdci, vědci i umělci.
Rodina Reitzensteinů žije dodnes.
11. Rytíři z Döhlau
Döhlauerové byli starobylým šlechtickým rodem usedlým ve Vogtlandu a na Míšeňsku. Jejich erbov-
ním znamením byly tři stříbrné štiky v červeném poli, klenotem bylo červené jelení paroží, přikrývadla
byla červená a stříbrná. První zmínka o rytířích z Döhlau pochází z roku 1288. Z této poměrně chudé
šlechtické rodiny pocházely abatyše dvou významných německých klášterů: Veronika (klášter Hof nad
Sálou) a Markéta (klášter Himmelkron). V průběhu 17. století udělali mnozí členové rodu vojenskou kari-
éru, čímž si Döhlauerové vypomohli k povýšení mezi svobodné pány. Na sklonku 18. století rod vymřel.
Poznali jsme tedy, že rytíři z Týna nebyli rodově vázáni pouze na rytířské rody z Loketska, nýbrž že žili
i v příbuzenských vztazích s rodinami z dnešního Bavorska a Saska. Současně se námpodařilo zjistit, že vzdá-
lení příbuzní rytířů z Týna dodnes žijí. Poslední částí náhrobku je nápisová deska o rozměrech 63,5 x 90cm
s nápisem v humanistické majuskule:
GAB GNEDIG DER GETREVE GOTT ERLÖST HAT MICH AVS ALLER
NOT OHNE EINIGE QUAL VND PEIN RVHE ICH INMEIN(E)NKEMERLEINGA(B) SANFT BIS CHRIST DER
TREVE HIRT VOMHIMMEL WIDER KOMMENWIRDT OHN(E) AL(L) VIRDIENST VNDWIRDIGREIT (sic!)
MIR SCHENCKEN TRAVERN VND ALLE NOT VND GEFAHR HAT NVN EIN END GENOMMEN GAB ER-
WORBEN HAT MIR EWIG EHR IN SEINEN BLVT CHRISTVS MEIN HERR NICHT MEHR ICH NVN HIEHER
