26
SOKOLOVSKO
nosti státní hranice a nedotknutelnosti státního území, spolupůsobení při ochraně veřejného pořádku, klidu
a bezpečnosti a v neposlední řadě spolupůsobení při provádění úkonů celní správy. Zpočátku byly jednotky
SOS tvořeny pouze příslušníky četnictva, finanční stráže a policie. Později byli do SOS přibírání i spolehliví
občané a členové vhodných organizací, posily mohly být doplňovány i o příslušníky pravidelné armády.
Od roku 1937 byli také četníci v Habartově zařazováni
do výcviku Stráže obrany státu. Jednotliví četníci z Habartova
zařazení do SOS prodělali výcvik většinou u 33 p.pl. v Chebu,
případně v Sokolově. Zákopnický výcvik členů SOS se prováděl
u ženijního pluku 5 v Praze. Velitelem družstva SOS byl jmeno-
ván velitel stanice praporčík Jan Koukol, spolu s ním byli z čet-
nické stanice do jednotek SOS zařazeni i strážmistři Jan Pardus,
Karel Steinbach a Jan Hošek. Roku 1938 byli do SOS zařazeni
i nově příchozí strážmistři František Brož a Antonín Křepela.
Opatření však nebyla příliš účinná a stále více bylo cítit ná-
rodnostní pnutí. Na základě udání byla v tomto roce provede-
na domovní prohlídka u sedláře Josefa Köhlera. Nalezena byla
ilegálně držená vojenská puška a pistole. Další prohlídka tento-
kráte v Albertově hostinci, kde se scházeli příznivci sudetoně-
mecké strany (SdP), však skončila neúspěšně. Nelegální zbraně,
které měly být údajně propašovány z Německa, se nenašly.
Ještě na počátku neklidného září 1938 sloužilo na stanici v Habartově 6 četníků – velitel praporčík Jan
Koukol a jeho pět podřízených: strážmistr Steinbach Karel, strážmistr Pardus Jan, strážmistr Příbek Matěj,
strážmistr Brož František a strážmistr Křepela Antonín. Před osudnýmdnem, kdy v Habartově vypukla ozbro-
jená vzpoura, byla však stanice početně oslabena. Strážmistr Karel Steinbach byl 10. září přeložen a chyběl
i strážmistr František Brož. Ten měl, jak se říká, štěstí v neštěstí. Smůla se Františku Brožovi lepila na paty již
od léta. Při cestě do Falknova dne 28. srpna zakopl a upadl. Naneštěstí při pádu zavadil kořenem nosu o re-
zavé lano a rána začala krvácet. Ošetřující lékař MUDr. Zwerenz ve falknovské nemocnici se obával otravy
krve, a tak Brož zůstal několik dní v nemocnici na pozorování. Za pár dní byl již uznán MUDr. Steingerem
za schopného služby. Ne však na dlouho. Již 9. září hlásil praporčík Koukol nadřízenýmdo Prahy, že strážmistr
Brož předchozí ho dne onemocněl záškrtem a musel být hospitalizován.
Obecní úřad v Habartově 9. září zajistil provedení desinfekce četnických
ubikací. Léčba strážmistra Brože měla podle předběžného odhadu ošetřu-
jícího lékaře MUDr. Böhma trvat 14 dní. Strážmistr Brož tak díky své smůle
nebyl na stanici, když se v Habartově ujala vlády nenávist a smrt. Záškrt tak
nejspíš Františku Brožovi zachránil život.
Národnostní konflikt vyvrcholil v Habartově dne 13. září 1938, příznivci
sudetoněmecké strany napadli zdejší četnickou stanici. Bilance jejich oz-
brojené vzpoury byla děsivá: čtyři mrtví četníci, a sice praporčík Jan Koukol
a strážmistr Antonín Křepela z místní stanice a četník na zkoušku četař Vla-
dimír Černý a četník na zkoušku desátník Stanislav Roubal z pohotovostní-
ho oddílu ze Sokolova. Dále byli těžce raněni manželé Pardusovi a četnický
strážmistr Matěj Příbek. Na straně druhé padli čtyři ordneři a další tři byli
raněni. Krátce po incidentu dochází k rozsáhlému zatýkání a vyšetřování.
Bohužel díky Mnichovské dohodě dojde k potrestání viníků až o mnoho
let po skončení války. Mnozí viníci však díky válečné situaci trestu uniknou.
Praporčík Jan Koukol, velitel
habartovské stanice, jenž byl
13. září 1938 zavražděn
místními henleinovci.
Karel Steinbach roku 1936 v Trutnově, před
svým odvelením do Habartova.
