21
časopis obyvatel a přátel Sokolovska
V kolébce leží malý Ježíšek. Vedle klečí svatá Marie a na pravé straně stojí s holí svatý Josef. Nad
Ježíškem je umístěná bílá hvězda s nápisem „PAX“ nesená andělskými křídly. Mír by měla přinést pěti-
cípá hvězda – symbol jak americké armády, tak i slovinských partyzánů. Okno ve stáji je zamřížované,
vypadá to jako ve vězení.
Na pravé straně se modlí žena ve vězeňském, modro-bíle pruhovaném oblečení, ale výhled do stá-
je jí zakrývá vysoká zeď. Žena je označena červeným trojúhelníkem politického vězně. Možná tak
nakreslila Nada sebe samu.
Stejně jako hodně dalších žen se zkoušela Nadja Blaganjeová bránit odlidštění prostřednictvím kultury
– v tomto případě stavbou betlému jako náboženskou tradicí.
Některé bývalé vězeňkyně vzpomínaly na Vánoce 1944 ve svatavském táboře, například Lída Smrhová
(ravensbrücké vězeňské číslo 37542) líčí:
„Na Vánoce 1944 jsme nedostaly ani řepu, nebo salám, či mar-
garín. Pouze polévku z něčeho, co vypadalo jako špinavá voda a k tomu 10 dkg chleba. V esesácké kuchyni
měli ale normálně maso“
.
Bývalá svatavská vězeňkyně Pavla Břenková uchovala sváteční dny také ve své paměti:
„Vzpomí-
nám si velice dobře na Vánoce 1944. Celý den jsme musely pracovat a potom jsme stály až do tří hodin
do rána na apelplace“.
V pozůstalosti Václava Němce lze nalézt více básní s vánoční tématikou. Jako příklad zde uvádíme bá-
seň Julinky Komínkové napsanou 23. prosince 1944:
„Křišťálový smutný jas. Je Štědrý den. / Sta pohaslých očí hledí za sluncem, / které již dávno přestalo
hřát. / Led narostl na srdci všem. Kletby nám světí jitra a večery, kletby nám jídlo i spánek koření. / A nade
vším zoufalá touha jen po dobrých očích, po měkkých náručích, po lidském žití..“
Na jaře 1945 do Svatavy přibylo hodně židovek a Romek. Počet vězeňkyň přitom stoupl až na 3000.
Hodně těchto žen zemřelo na podvýživu a kvůli epidemii tyfu.
V dubnu 1945 fungovala Svatava také jako sběrný a průchozí tábor pro tisíce vězenkyň, které byly
nuceny jít ze severněji položených táborů (např. Drážďany a Helmbrechts) pochody smrti směrem
na jih. Tyto ženy již nebyly hlavním koncentračním táborem Flossenbürg registrovány jako vězenky-
ně pobočného tábora Svatava.
Dvacátého dubna byl tábor vyklizen a některé z žen přišly o život při následném pochodu smrti.
Zbytek se ale vrátil zpět do Svatavy a 7. května 1945 byl tábor osvobozen americkými vojáky. Přeživší
se potom vrátily do svých domovů.
V roce 1975 přijela do Svatavy
skupina žen z Jugoslávie a a při té
příležitosti předala Nadja Blaganje-
Lennasi svůj betlém pracovníkům
tehdejšího památníku ve Svata-
vě. Po roce 1990 byl betlém a další
předměty instalovány v přesunuté
pamětní síni v sokolovském muzeu
umístěném ve zdejším zámku.
Autor děkuje za pomoc Petru Ro-
jíkovi, Annettě Krauseové, Robertu
Grötschelovi, Vladimíru Bružeňákovi
a Silviji Kavčičové.
Michael Rund
Slovinské vězeňkyně s jugoslavskymi zajatci
v den osvobozeni.
