16
SOKOLOVSKO
svazu (před operací Barbarossa byl 1. 10. 1940 povýšen na Obergefrei-
tera – v českém překladu desátníka). Rok 1942 znamenal pro Waltera
Böhma rychlý postup v kariéře. Nejprve byl v lednu 1942 vyznamenán
Záslužným křížem II. třídy, stal se členem a posléze i velitelem tanku.
Téhož roku prošel těžkými boji na řeceMius a v červenci 1943 se zúčast-
nil bitvy o Kavkaz na jižním křídle východní fronty. Za vynikající bojové
zásluhy byl v říjnu 1942 vyznamenán Železným křížem II. třídy.
Po vzrůstu přišel také pád. Böhm těžce onemocněl žloutenkou
a stal se výcvikovým instruktorem. V březnu 1943 byl povýšen
na Unteroffiziera (četař), od července 1944 působil znovu u bojové
jednotky jako velitel čety 1. roty obrněného průzkumného prapo-
ru 8, 8. tankové divize, která spadala pod velení 1. tankové armády
XXIV. tankového sboru. Bojovým prostorem jeho divize byly Karpa-
ty, východní Slovensko a Maďarsko. V prosinci se oženil a byl vyzna-
menán Železným křížem I. třídy. Nejslavnější okamžik jeho vojenské
kariéry přišel 17. března 1945, kdy u obce Bádi-Gran zaútočil spolu
s dalšími třemi tanky z boku na pozice Rudé armády a ukořistil 30
děl. Za tento čin byl vyznamenán Rytířským křížem Železného kříže.
Walter Böhm se dostal se svými muži do spojeneckého zajetí, ze kterého byl ještě v roce 1945 pro-
puštěn. Odstěhoval se do městečka Pattendorf v Bavorsku, kde pracoval v továrně na párky, poté se
živil jako řezník. V roce 1977 odešel do důchodu a zemřel 23. září 2011.
K dalším vysoce vyznamenaným vojákům a rodákům ze Sokolovska patřil také
Anton Grünert
.
Narodil se 11. října 1917 v Novém Sedle u Sokolova jako jeden ze synů místního řezníka. Po vyučení
na obchodního příručího se dobrovolně v lednu 1939 přihlásil do wehrmachtu. Po výcviku u dělo-
střelectva byl zařazen do 6. roty dělostřeleckého pluku 41 spadající pod 12. armádu, se kterým prošel
boji ve francouzském tažení v roce 1940. Později prošel důstojnickou školou, ze které vyšel v září 1940
jako poručík. V březnu 1941 se přihlásil do nově vzniklého 201. oddílu útočných děl (Sturmgeschütz-
Abteilung 201). V rámci operace Barbarossa, německého útoku
na SSSR, byl tento oddíl nasazen ve XII. armádním sboru 4. armá-
dy Skupiny armád střed. Již pět dní po zahájení útoku, tedy 26.
června 1941, byl Grünert vyznamenán Železným křížem II. třídy,
24. srpna 1941 Železným křížem I. třídy a Všeobecným útočným
odznakem. V následujících bojích byl několikrát zraněn a v srp-
nu 1942 se opět vyznamenal, za což byl 27. srpna 1942 oceněn
Německým křížem ve zlatě a 9. září 1942 povýšen na nadporučí-
ka. Na podzim 1942 byla jeho jednotka zařazena do 6. armády F.
Pauluse a zúčastnila se útoku na Stalingrad, kde za těžkých ztrát
těsně unikla sovětskému obklíčení. 3. baterie, které v té době An-
ton Grünert velel, odrazila několik sovětských útoků a její velitel,
Anton Grünert, byl 15. března 1943 vyznamenán Rytířským kří-
žem Železného kříže. V dubnu 1943 nastoupil na dělostřeleckou
školu v Jüterbogu a na dovolené se oženil. V únoru 1944 byl od-
díl reorganizován na 201. brigádu útočných děl, nicméně Grünert
byl krátce na to přeložen k 24. tankové divize, která v tu dobu
operovala na řece Visle.
Walter Böhm.
Anton Grünert.
