10
SOKOLOVSKO
manželství s korunním princem Rudolfem nebylo
příliš šťastné a to se určitě na zdravotním stavu
princezny odrazilo. Proto se rozhodla, jistě dobře,
pro pobyt ve světoznámých lázních. Objednala
si pokoje v 1. a 2. patře hotelu Stadt Rom (Adler)
majitelky paní Reindlové, v ulici Morgenziele
(dnes Dr. Pohoreckého). Hotel měla rezervován
od 3. července do 10. srpna. V tu dobu byly v re-
gionu příjemné teploty a stálé počasí. Princezna
absolvovala řadu procedur v Císařských lázních.
Rozhodla se také pro postupné návštěvy celého
regionu. Několikrát byla v Chebu, navštívila Ma-
riánské Lázně, Kynžvart a Karlovy Vary. Zde byla
na její počest o dva roky později vybudována
vyhlídka nesoucí její název (dnes Goethova), dle
návrhu slavných architektů Helmera a Felmera.
Ve Falknově byl příjezd princezny pečlivě připravován a tehdy to byla pro město velká událost.
Městské zastupitelstvo vypracovalo do detailů program návštěvy, který vytisklo pro potřeby všech
zúčastněných. Předcházela tomu velká diskuze, jak celé přivítání připravit co nejdůstojněji. Již v před-
večer návštěvy byly ozdobeny všechny domy zelenými věnci a závěsy. Oficiální vlajka Rakousko-
Uherska nebyla nikdy pro spory mezi rakouskou a uherskou částí monarchie zavedena. Proto byly
vyvěšeny vlajky rakouské, černo-žluté a prapory německé, v barvách černo-červeno-žluté (zlaté). Po-
kud se ohlédneme v dějinách zpět, vidíme, že náš kraj byl nakloněn monarchii a všemu německému
daleko více než tomu bylo například v Praze. Vždyť v celém regionu hovořilo německy téměř sto
procent obyvatelstva. Prapory měly proto pro přítomné velký význam. Vyjádřili tím věrnost obyvatel
města vládnoucí rodině Habsburků, Rakousku a také spojenci – Německému císařství.
Slavnostní den byl zahájen na falknovském nádraží. U nové dvoupodlažní nádražní budovy nebyl
tehdy krytý peron a dvě boční křídla. Původní budovu nádraží navrhl v době výstavby železnice
buštěhradské dráhy (1870) pan stavitel Chvála. Byla to v podstatě typová stavba, která stojí téměř
v každé zastávce na trase. Nádraží záhy nestačilo potřebám provozu, když byla zřízena trať na Krasli-
ce a započala přeprava velkého množství uhlí a dalších surovin ze Sokolova. Proto byla budova v roce
1890 rozšířena. To však bylo až tři roky po návštěvě korunní princezny.
Při jejím příjezdu mělo tedy nádraží dlážděný peron, ale prostor u budovy neměl krytou verandu.
Lidé v té době byli na nepřízeň počasí zvyklí. Dokonce deštník patřil k téměř k povinnému vybavení
dam při procházkách. Naštěstí bylo při příjezdu korunní princezny nádherné počasí a přispělo tak
k srdečnému uvítání této vzácné návštěvy. Vlak přijel v 9.33 hodin dopoledne, o tři minuty později,
a to jenom proto, že se krátce zastavil také v Nebanicích, kde byli shromážděni obyvatelé širokého
okolí, a to až z Lipoltova a Odravy. Přišli, aby alespoň na okamžik spatřili princeznu. Byli oblečeni
v egerlandských krojích a dokonce školní dítka se ten den neučila. Přítomní stačili zvolat třikrát hurá
a vlak se rozjel ke Kynšperku nad Ohří, kde jej uvítala také početná delegace. V Sokolově proběhlo
přijetí podle protokolu. Na peronu byli nastoupeni starosta města a hejtman okresu, úředníci, du-
chovenstvo, učitelský sbor, místní honorace, ostrostřelci a v čele rodinní příslušníci rodiny Nostitzů
s Terezií (Zittou) hraběnkou Thun-Hohenstein, dámou řádu Hvězdového kříže. Tento významný žen-
ský řád byl udělován od roku 1668 a obdržely ho pouze ženy, které splňovaly šlechtický původ, byly
bezúhonné a měly pověst výborné osobnosti. Zitta si jistě takovou poctu zasloužila. V té době jí bylo
Program návštěvy princenzny Stephanie v Sokolově.
