8
SOKOLOVSKO
všech odvětví socialistického umění, že v Karlovarském kraji je dostatek kulturních pracovníků a že
sjezd socialistické kultury ukázal dosavadní chyby a nedostatky, že zhodnotil však současně všechny
klady a dosavadní výsledky poctivé tvůrčí práce. Závěrem svého textu napsal:
„Nezapomeňme při-
tom, že fanfára sjezdu zní dál a volá nás všechny do řad bojovníků za novou socialistickou kulturu, do řad
obránců míru pro celý kulturní svět.“
V rámci oslav Dne horníků uvedly dne 13. 9. 1959 spojené hudby ze Sokolova a Habartova Pfeif-
ferovu „Hornickou suitu“ jako jeho příspěvek k desetiletému trvání hornických oslav. Skladatel řídil
sám zkoušky obou souborů. Skladba obsahovala čtyři věty. V prvních dvou, kde zazněly oblíbené
slavnostní fanfáry v podání trubek a pozounů, byl vyjádřen úvod k oslavám, třetí věta byla mazurka,
oblíbený tanec, který měl přivést posluchače z vážného zamyšlení do závěrečného finále, kde byly
motivy znovu a podrobněji rozpracovány a měly radostný sváteční ráz k deseti letům radostné práce
pro republiku. V té době vyzdvihl skladatelovu práci v oblasti péče o mladé hudebníky i závodní klub
ROH Dolu Dukla v Habartově, když uvedl ve své zprávě:
„Je nutno vyzdvihnout dlouholetou činnost s.
Pfeiffera na poli hudební výchovy mládeže a hudby vůbec. Kolik mladých hudebníků již vychoval. Jeho
orchestr spolu s tanečním orchestrem závodního klubu uspořádal letos již dva koncerty estrádní hudby.“
Následujícího roku vypsalo Sdružení Hnědouhelných dolů a briketáren Sokolov k 15. výročí osvobo-
zení vlasti soutěž o nejlepší hudební skladbu. Při jejím vyhodnocení v květnu 1960 získal druhou cenu
Slavnostní pochod HDBS O. Pfeiffera s odměnou 500,- korun a skladatel obdržel ještě čestné uznání
za své Venkovské tance č. 1-6 a Májové fanfáry. Vedení firmy udělilo panu Ottovi ještě vyznamenání
Za vynikající práci s plaketou Za budování sokolovského revíru jako uznání jeho hudebního díla.
Habartovská dechovka mladých se roku 1961 opět probojovala až do krajského kola soutěže tvoři-
vosti mládeže a podařilo se jí se čestně umístit, kronikář poznamenal, že to byl skutečně velký úspěch.
Vedoucí obou amatérských hudebních souborů z Habartova si uvědomovali, že by bylo třeba zachovat
uměleckou úroveň orchestrů i za již poněkud změněných podmínek. Dne 8. 9. 1961 napsali Adolf Friček
s Otto Pfeifferem vedení závodního klubu ROH Dolu Dukla dopis, v němž konstatovali, že ve městě
působí dvě hudební tělesa s celkem 26 hudebníky a navrhli vytvořit z nich jeden složený podnikový
orchestr s tím, že by vedení podniku umožnilo hudebníkům pravidelnou účast na zkouškách, protože
mnozí již pracovali ve směnném provozu a nemohli se jich vždy účastnit. Tento iniciativní návrh byl však
odložen. Následujícího roku 1962 se Pfeifferova dechovka účastnila okresního kola tvořivosti mládeže
a vyhrála první místo s postupem v konkurenci s dechovým orchestrem Domu kultury Sokolov, malou
dechovou hudbou závodního klubu Amati Kraslice a ČSD Sokolov. Pořádala další koncerty a například
dne 9. 9. 1962 vyhrávala na taneční zábavě v Habartově za vstupné 5 korun.
Zpráva o činnosti závodního klubu ROH Dolu Dukla za první pololetí 1963 z 30. 11. 1963 oceňuje, že v klu-
bu dobře pracují divadelníci, loutkáři a oba hudební soubory pánů Frička a Pfeiffera a že byla ustavena nová
estrádní skupina, která se snažila hrát současnou moderní big-beatovou hudbu oslovující mládež, včetně
písní Šlitra a Suchého. Oba tradiční orchestry hrály dobrou hudbu, taneční soubor účinkoval v tom roce cel-
kem na 24 akcích a některá vystoupení byla zdarma. Dechovka měla jen tři akce, protože nastaly problémy
s docházkou jejích členů na zkoušky, jak bylo již výše uvedeno, neboť pracovali v nepřetržitých provozech.
Z dalších akcí lze jmenovat vystoupení habartovské dechovky na oslavách 1. máje 1966, ráno vyhrávali hu-
debníci v Habartově a pak se přesunuli do blízkého Kynšperka nad Ohří a hráli do kroku účastníkůmmájové-
ho pochodu. V té době vyhrávaly lidem ještě hornické kapely dolů Medard, Silvestr i Jiří.
Dne 5. ledna 1967 odešel Otto Pfeiffer do penze. V té době za politického uvolnění stát umožnil zbylým
občanůmněmecké národnosti vystěhování k příbuznýmdo Spolkové republiky Německo, kde se jimnaský-
tala vyšší úroveň života ve svobodné společnosti. Sokolovským dechovkám nastal tak další problém, neboť
například z 30 členů hornické dechové hudby Domu kultury Sokolov jich bylo plných 25 německé národ-
